Volmanova vila vrcholem funkcionalismu. Architekti se toho nebáli, jezdila sem smetánka z celého světa

Zrekonstruovaná stavba v Čelákovicích rozhodně zaslouží pozornost. Architektům se totiž skvěle podařilo zachovat ráz této funkcionalistické stavby. Jaká je její historie a čím je tak neobyčejná, že ji jednoduše musíte vidět?

06.11.2019 - 07:00   |  
Od konce války do počátku 90. let se zde nacházela mateřská školka, poté byla vila dlouho v dezolátním stavu
Zobrazit fotogalerii (4)

Volmanova vila je krásným důkazem, že představitelé radikální architektonické levice z třicátých let 20. století nedovedli udržet jednotný myšlenkový směr. Návrh vily pro bohatého průmyslníka totiž levicoví architekti v té době považovali za tak trochu nedůstojný úkol.

Smysl své práce viděli ve službě příštímu společenskému řádu, ve kterém si všichni budou rovni a všichni budou rádi bydlet ve skromných spacích kabinách kolektivních domů.

Radikální architekti

Autoři Volmanovy vily Karel Janů a Jiří Štursa patřili uvnitř české architektonické levice k těm, kteří byli těmi nejradikálnějšími. Propagovali kolektivní domy, a přece to byli právě oni, kdo pro majitele velké továrny na výrobu obráběcích strojů v Čelákovicích Josefa Volmana navrhli nejluxusnější a nejdražší vilu ve středních Čechách.

Udělali to ale v pozdních třicátých letech, v době, kdy levicová architektonická avantgarda měnila své cíle. Navrhování kolektivních domů ale v její agendě zůstalo. Mnohem víc se však začala zaměřovat na studium vlivu architektonických forem na lidskou psychiku a na vlivy, které vědomě působí na naše duševní zdraví. Strohá funkcionalistická architektura se tak začala obohacovat o neobvyklé materiály a nové tvary.

Vila se nachází na oploceném pozemku na severozápadním okraji Čelákovic, vedle sídliště V Prokopě a nově otevřené komunikace areálem továrny TOS. Vidět ji lze buď od hlavní brány na pozemek, nebo od tůní u vodní nádrže Malvíny a řeky Labe.

Něco jako laboratoř

U Volmanovy vily patří k neobvyklým stavbám hlavně křivé kamenné zdi u přístřešku na automobil po levé straně, můstek do zahrady v čele stavby, ale vlastně také téměř sochařsky zformované solárium na její ploché střeše. Lze se na ni tak dívat jako na laboratoř, ve které se má psychologický vliv nových tvarů tak trochu testovat.

Stavba byla po dlouhou dobu terčem vandalských útoků, ovšem díky rekonstrukci značně prokoukla a byl jí navrácen její původní lesk. Budova se díky obnově stala také bezbariérovou a má dokonce i svůj výtah. Před několika lety dokonce soutěžila v klání Stavba roku, ale do finálové patnáctky se nedostala.

Zanedbaný skvost

Vile náleží rozlehlý anglický park v sousedství Volmanovy továrny. Byla místem, které navštěvovala honorace z celého světa. Čtyřicet let nevšímavosti proměnilo dům i se zahradou v rozpadající se objekt se zplanělým parkem a zahrádkářkou kolonií místo bývalého sadu. V té době byla vila navržena jako moderní dům, vybavený regulovaným ústředním vytápěním, kvalitním technickým zázemím a luxusními materiály, mnoha druhy mramorů, detailů provedených v chromu, nerezu, ale také exotických dřev.

Vzhledem k historické hodnotě objektu byly provedeny stavebně-historické a restaurátorské průzkumy zaměřené na ověření používaných materiálů, ale také výpočet prostupu tepla, kondenzačních pásem a posouzení kritických detailů metodou 3D pole s následným návrhem opatření poskytujících dostatečnou ochranu historických konstrukcí. Měla také umožňovat obnovení obvodového pláště z velké části zavěšeným travertinovým obkladem.

Bouraných konstrukcí bylo pomálu, nejvíce v suterénu. Většími zásahy do původních konstrukcí bylo vybourání dvou dveřních otvorů v témže podlaží. Odstraněny byly také všechny nepůvodní nášlapné podlahové vrstvy a obklady stěn. Z původních technologií tak nebylo zachováno nic. Nové stavební prvky byly pouze doplněný výtah v místě severní lodžie, nové využití původně hospodářských prostor v suterénech a řada technických zlepšení zejména v oblasti kamenných obkladů, oken a balkonů.