Basketbaloví veterání se prali jako lvi. Jsou desátí na světě

Společné focení po zápase s Brazílií
Zobrazit fotogalerii (3)
  |  

Česká republika se může právem chlubit basketbalovým týmem veteránů, kterým by naši profíci mohli v mnohém závidět. Hlavně si však tito chlapíci zaslouží obrovský obdiv a respekt. Stále aktivně sportují a dokonce sbírají medaile z mistrovství světa i Evropy.

Jako človek, který je celý život zvyklý sportovat, máte po dovršení určitého věku dvě možnosti. Buď sedět, klábosit se stejně starými kamarády a vzájemně sledovat, jaké nemoci máte. Anebo bude dál pokračovat a hýbat se bez ohledu na to, kolikáté narozeniny jste právě oslavili. Když zvolíte druhou variantu, bude se vám stoprocentně dýchat lépe.

Pro sezónu 2017 se podařilo sestavit basketbalový reprezentační tým "veteránů" z osvědčených a zkušených hráčů, řada z nich už má medaile z minulých ročníků mistrovství evropy i světa. Staronovou posilou se stal zejména 207 centimetrů vysoký Zdeněk Kos, který má za sebou úctyhodných 345 reprezentačních startů. Naopak výraznou ztrátou byla neúčast legendy českého a československého basketbalu Kamila Brabence, který se omluvil ze zdravotních důvodů.

Vše začalo v Klatovech

Prvním vystoupením družstva byla účast na květnovém MR veteránů v Klatovech. Tam tým nastoupil v nových dresech s logem DBK na prsou. Tento turnaj byl jedinou šancí, jak se trochu sehrát před mistrovstvím světa, kterému Češi podlehli o pouhý bod. Sílu soupeře dokazuje i fakt, že se umístil na pozdějším mistrovství světa a čtvrtém místě.

Jan Tlačbaba, DBK Praha: "Podpora sportu je módní záležitost. Dostat logo na ligový fotbal a mít zaplacenou lóži dává pro podnikání smysl. DBK se ale rozhodlo pro podporu sportu v jakémsi "ryzím" smyslu, tedy jako opravdovou nezištnou podporu. Vidíme smysl se podělit o zisk tam, kde kromě sportovního zážitku existuje i jakási morální úroveň. Myslíme si, že právě toto družstvo, tito skvělí hráči i realizační tým, jsou velikým vzorem pro většinu z nás. Vážíme si "našich" borců a děkujeme!"

Šampionát se konal na přelomu června a července letošního roku v italském Montecatini Terme a okolních městech. Letošní již 14. ročník mistrovství v "maxibasketbalu", jak se ve světě lichotivěji říká basketu veteránů, se přitom stal dosud největší akcí v celé historii basketbalu vůbec. Zúčastnilo se ho totiž celkem 367 týmů mužů a žen z celého světa, rozdělení do kategorií po 5 letech věku.

Žádná klidná procházka

Po úmorné, více než tisíc kilometrů dlouhé cestě, se český tým ubytoval v malebném místě ve  městě Pescia na úbočí toskánských hor. Odtud potom každý den vyjížděl na zápasy, které se konaly mnohdy až v několik desítek kilometrů vzdálených sportovních halách. "Měli jsme poměrně smůlu na rozlosování soupeřů – vyšly na nás výlučně jihoamerické týmy. Jak se později ukázalo, jejich obrovskou výhodou bylo, že jsou zvyklí hrát při vysokých teplotách v neklimatizovaných halách," vysvětloval kapitán družstva Michal Zalabák.

Český tým neměl zároveň štěstí ani na počáteční hodinu zápasu, kterou se nejčastěji stala 8. hodina ranní. Kvůli dlouhým přejezdům a nutnosti rozehrát se v neznámých halách čeští hráči vstávat před 6. hodinou. I přes tu časnou ranní hodinu v halách byly teploty kolem 40 stupňů Celsia. Vedro se podepsalo především na průběhu prvního zápasu s Brazílií, kdy po vyrovnaném prvním poločase český tým nakonec v rozpálené hale soupeři podlehl. Další zápas s Uruguaí ovšem naši v poklidu vyhráli.

Dobré, ale čekalo se více

"Osudným" se jim stal následující zápas s Portorikem o postup mezi prvních osm týmů tabulky. Opakovala se tak "klatovská smůla", kdy naši prohráli o pouhý bod, přestože většinu zápasu vedli. "V poslední čtvrtině už jsme ale vedrem sotva pletli nohama, kdežto Portorikánci snad nebyli ani zpocení," kroutil hlavou kapitán. Takže následoval pád do spodní poloviny "pavouka", kde se následným soupeřem stala domácí Itálie. Ta byla velkým favoritem a měla v ochozech značnou podporu. Přesto jsme dokázali zvítězit a převedli asi svůj nejlepší výkon  na mistrovství.

"Pochválit musíme organizaci šampionátu, vždyť se zde za devět dnů odehrála jistě více než tisícovka zápasů. Slabinou tak opět byli jen rozhodčí, kteří v řadě případů připouštěli velmi tvrdou hru a málo trestali unfair zásahy," upozornil Michal Zalabák a dodal: "Z naší sestavy tak pro nejrůznější zranění vypadlo celkem pět hráčů, takže v posledním zápase s Ukrajinou už jsme dohrávali jen v sedmi". Asi nejhorší zranění utrpěl on sám, právě v posledním zápase musel být do nemocnice odvezen se zlomeninou kotníku.

Naši tak v Itálii obsadili celosvětově 10 místo. To není špatný výsledek, i když očekávání bylo lepší. Je ale nutné brát v potaz, že tým spolu nemá šanci běžně trénovat a výběr hráčů je velmi úzký. "Jsme moc rádi, že jsme se mohli letošního mistrovství světa zúčastnit. Obrovský dík za pomoc a podporu přitom patří společnosti DBK a.s., jmenovitě panu Ing. Janu Tlačbabovi. Účast na akci podobného formátu je totiž finančně velmi náročná a bez podpory osvícených společností jako je DBK by se dala velmi obtížně realizovat," doplnil kapitán družstva.  


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru