Vekslákům je tu hej! Jak devadesátá léta udělala z podvodníčků milionáře

Bony, bony, bony. Muži oblečení ve značkovém oblečení ze západu postávali před pobočkami Tuzexu a snažili se zbohatnout v šedivém socialismu. Riziko se jim vyplatilo. Závan západu a s tím i kapitalismu uměli někteří po revoluci proměnit ve zlato. Někteří takové štěstí neměli. Jaký byl život veksláků v devadesátých letech? 

04.03.2019 - 11:30  
Bony?
Zobrazit fotogalerii (3)

Veksláci v osmdesátých letech zcela ovládali černý trh. Podnikání s valutami a bony je katapultovalo do úplně jiných pater životního standardu než zbytek československých občanů. Kromě velkých finančních prostředků mnoho z nich disponovalo dlouhým seznamem kontaktů mezi politiky, ale také obchodníky ze západu. Mnoho z těchto osob už za socialismu zasahovalo do chodu politiky a státní správy. Kdo uměl těchto příležitostí po revoluci využít, dostal se velmi vysoko. Kdo byl natolik šikovný, že např. ovládal celé podsvětí? 

Vekslák a podnikání

Ti nejšikovnější podvodníčci s bony už si v osmdesátých letech našli způsob, jak obrovské finanční prostředky, kterými disponovali, použít i k “podnikání”. Nebyli tak závislí pouze na valutách a bonech a uměli nabité finanční částky zúročit v jiné oblasti. Některým totiž nestačilo obchodovat jenom s valutami a bony. Začali se soustředit na konkrétní sortiment. Boty, elektronika či hodinky? To všechno už pomalu předurčovalo, kudy se následně veksláci vydají po revoluci. 

Po roce 1989 tak bylo přirozené, že někteří nově otevřený svět západu využili ve svůj prospěch. Ne každý se však chopil příležitosti. Ilegální podvodníčci získali novou konkurenci a kdo rychle nenaskočil na rychlejší převod, skončil často bídně. Socialistická sláva se vypařila a s tím i mnoho peněz.

Kdo neinvestoval a neměl vyšší ambice, plakal nad ujíždějícím vlakem. Existovala však individua, která naopak nasedla na sedlo kapitalismu tak mistrně, že jejich podnikání je katapultovalo až do nejvyšších pater společnosti. Někdo se spokojil s bary, auty a někteří mířili výš. Z veksláků se tak stávali mafiáni, podnikatelé a dokonce osoby s politickým vlivem. O kom je řeč? 

Nové hvězdy kapitalismu

Dle slov jednoho z úspěšných veksláků bylo “podnikání” za socialismu mnohem jednodušší. Veksláci vyplnili obrovskou díru na trhu. Kdo chtěl digitální hodinky, stačilo je sehnat, a tak tomu bylo s každou žádanou položkou. Po revoluci tak šlo o to kapitál získaný za socialismu dobře investovat. Někteří k tomu připojili i politický vliv. Zrodily se tak osobnosti jako František Mrázek, Miroslav Provod či Tomáš Pitr. Všichni s veksláckou minulostí. 

Šikovnost a dobré kontakty se podařilo zhodnotit v obrovské prostředky a zásadní politický vliv. Tím nejznámějším příkladem je již zmiňovaný František Mrázek. Bývalý šéf českého podsvětí kdysi obchodoval se vším, po čem byla poptávka. Šátky, uzeniny, walkmany, hodinky. Mrázek už za socialismu spekuloval a obchodoval dokonce s komunistickými papaláši. 

U Mrázka však nešlo jenom o šikovnost. Ten si respekt získal klidně i odklizením nepohodlných osob. Život v podsvětí mu však byl osudný a ani 150 tisíc Kč v hotovosti ho nezachránilo od smrti kulkou z pistole nájemného vraha. 

Divoký kapitalismus

Bylo to jako když se pustí odpočítávání hodin. Kapitalismus a privatizace v Československu rozložila karty na stůl a zrodili se lidé s vlivem, který, pokud přežili nebo neskončili ve vězení, mají dodnes. Kdo se v porevolučním světě uměl pohybovat, pohádkově zbohatl. Nejznámějším příkladem byl Petr Kellner, který se zjednodušeně řečeno z prodeje kopírek vypracoval až k jmění ve výši 10 miliard dolarů. 

Mnoho veksláků ale tvrdě dopadlo na realitu kapitalistického systému. Kšeftování nestačilo a bylo nutné začít také pracovat. S tím se desítky z dříve úspěšných “podnikatelů” nevyrovnalo a oni zůstali bez prostředků, pouze se vzpomínkou na časy minulé.