Největší zřícenina větrného mlýnu je v Příčovech. Nic takového jinde v Evropě nenajdete

Jen něco málo přes tři stovky obyvatel žije v této malé vesničce, mohou na ni však být právem pyšní. Příčovy totiž skrývají nejen český, ale dokonce i evropský unikát. Starý větrný mlýn stále fascinuje. Z jaké doby ale vlastně pochází a kdo ho zde postavil?

07.01.2020 - 14:00  
Pozůstatky unikátního větrného mlýna jsou evidovány v ústředním seznamu kulturních památek České republiky
Zobrazit fotogalerii (3)

Vůbec první písemná zmínka o Příčovech je ze 14. století, konkrétně pak z 29. března 1365 z doby Karla IV. Jedná se o dva středověké dopisy, které byly napsány rukopisem, tehdejší formou psacího písma, a byly už hodně poškozeny, a to dokonce i nepříjemnou plísní. Kollegium doktorů teologie si je ale v minulém století vypůjčilo z arcidiecézního pražského archivu a dalo převést do tiskacího písma.

Bratři Petr, Jodok (tj. Jošt), Oldřich a Jan z Rožmberka tehdy darovali faráři od kostela v Dublovicích roční plat zapsaný na jejich majetku, totiž na pozemcích patřících k vesnicím Dublovice a Příčovy.

Obec byla do roku 1397 vedena v rožmberském urbáři, ovšem někdy po tomto roce se dostala do vlastnictví kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Ves jí patřila až do doby krále Zikmunda Lucemburského, kdy ji tehdy získal za 200 kop českých grošů Petr z Janovic na Vysokém Chlumci za věrné služby.

Společně s poplužním dvorem byl v letech 1712-1714 vystavěn také zámek. Ten je patrovou obdélnou budovou s mansardovou střechou a kaplí sv. Vojtěcha. V interiéru se dochovaly původní barokní klenby.

Obec měnila majitele

Po několika letech zdědil obec jeho syn Jetřich z Jetřichovic. Tomu potvrdil zástavu sám Jiří z Poděbrad, a to 9. 2. 1460. O sedmnáct let později pak byla obec znovu prodána, tentokrát pak za 300 zlatých uherských kapitule pražského kostela sv. Víta na Pražském hradě, kvůli čemuž se obec stala církevním zbožím na dobu více než dvě stě let.

V letech 1618 - 1620 přešla obec do vlastnictvím Anny Černínové z Chudenic. Nevydržela tam dlouho proto, že se její manžel aktivně účastnil stavovského povstání. Po jeho neúspěchu skončil na popravišti Staroměstského náměstí. Jeho vdova musela odevzdat církevní majetek původním vlastníkům, a to včetně Příčových Luhů.

Obec se opět vrátila pod kapitolu sv. Víta. Příčovy byly později připojeny ke statku Hostěradice, k němuž patřily do konce 17. století. Majitelů se později vystřídalo ještě několik, tím vůbec posledním byl pan Antonín Hamerský, bývalý zahradník v Mitrovicích.

Největší zřícenina větrného mlýnu holandského typu

Unikát se nachází na skalnatém návrší u Příčov, a to ve formě torza větrného mlýnu holandského typu, který je největší v celé Evropě. Lokalita je volně přístupná, přičemž torzo nelze přehlédnout.

Tyčí se asi 500 metrů severozápadně od obce, a to na návrší poblíž rozcestí, kudy prochází silnce do Dublovic a také červená turistická značka okolo rybníka Musíka do Chlubu a Hrazan. Přesná doba jeho vzniku není známa, ovšem klade se do 16. či 17. století.

Neví se ani, kdo ho přesně založil. Podle některých údajů to ale mohl být Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan a nebo někdo z rodu Lobkowiczů. Jisté však je, že mlýn byl postaven z lomové žuly. Mohutné zdivo je vysoké 10 metrů a silné 1,2 metru. Vnější průměr dosahuje neuvěřitelných 13,5 metru. K poboření stavby došlo nejspíše někdy kolem poloviny 18. století.

Klíčová slova: