Problematika sexuální identity ve Spojených státech: Co všechno se můžeme dozvědět z první ruky?

Spisovatel Jeffrey Eugenides zkoumá ve svém díle mimo jiné otázku, co to znamená být Američan. Jeho nejslavnější román, Hermafrodit, mapuje více než pět dekád amerických dějin dvacátého století. Vedle toho je jedním z klíčových autorových témat také problematika sexuální identity. Jaká je Eugenidesova nejnovější kniha, povídková sbírka Z první ruky? 

14.12.2018 - 11:30   |  
Prohlédněte si celou fotogalerii
Zobrazit fotogalerii (3)

Jeffrey Eugenides je americký spisovatel, jehož nejznámějším a nejvýznamnějším dílem je dozajista román Hermafrodit. Za něj Eugenides obdržel v roce 2003 prestižní Pulitzerovu cenu. Kromě něj publikoval tento osmapadesátiletý spisovatel další dva romány, Sebevraždy panen a Hru o manželství. V těchto titulech zkoumá – jak patrno z názvu jeho nejslavnějšího díla – sexuální identitu člověka, ale i širší otázky. Především tu, co dnes vlastně znamená žít ve Spojených státech amerických a být Američanem.

Podobně jako u nás se i za oceánem už mnoho let volá po takzvaném velkém románu, který by zachytil specifičnost amerického prostředí a který by zároveň zachytil obraz doby. Právě Jeffrey Eugenides by tento požadavek svými knihami mohl naplňovat. Podobně jako jiný slavný americký prozaik a Eugenidesův generační souputník Jonathan Franzen.

Povídka, nebo román?

Byť se Eugenides proslavil především svým románovým dílem, začínal jako povídkář. První povídková sbírka mu však ve Spojených státech amerických vyšla až v loňském roce. Deset povídek středního rozsahu, které v originále vyšly pod názvem Fresh Complaint, se pouhý rok po vydání americkém dočkaly i vydání českého. Pod názvem Z první ruky vydalo Eugenidesovy povídky v překladu Martiny Neradové brněnské nakladatelství Host.

Žánr povídky je u nás tak trochu přehlížený. Spisovatel Emil Hakl v nadsázce tvrdí, že povídky mu nakladatel vydá pouze za odměnu, poté co si "odepíše" několik románů, které nejsou tak nakladatelsky problematické.

Když u nás někdo mluví o tom, že povídky u nás nemají takovou tradici, většinou jedním dechem dodá, že v anglojazyčné literatuře je tomu právě naopak. Povídky psali přední američtí prozaici dvacátého století – Ernest Hemingway, Francis Scott Fitzgerald, William Faulkner. Poslední jmenovaný mimochodem tak trochu vyvyšoval povídky nad romány, když prohlašoval, že teprve spisovatel, který má v ruce román, se může pustit do povídky.

Za jednu z nejproslulejších povídkářek současnosti je považována kanadská prozaička Alice Munro. Ta za své knihy, jež se těší hojné pozornosti i u nás, obdržela v roce 2013 Nobelovu cenu za literaturu. Pokud bychom se však podívali na jiné prestižní literární ceny, museli bychom konstatovat, že i na anglojazyčné povídky je v současnosti trochu zahlíženo. Proč se povídkáři neobjevují v Man Bookerových ani v Pulitzerových cenách?

Eugenidesovy povídky sdružené do sbírky Z první ruky by si přitom nějakou takovou cenu beze všeho zasloužily. Řadí se mezi vrcholy současné povídkové tvorby. Jejich hlavní předností je především zcela zřetelná zručnost, s níž jsou napsány. Eugenides vystudoval tvůrčí psaní a díky skutečnosti, že měl možnost vypsat se, jsou povídky vybroušené, mají dynamiku a při čtení skvěle plynou.

Oblíbené téma

V popředí Eugenidesových povídek stojí postavy, jimž se rozpadá či v nedávné době rozpadl jejich komfortně poskládaný svět. Na situaci nejsou schopny flexibilně reagovat, a tak se uchylují k neobvyklým řešením. Mladík se hodlá vzdát konzumního světa a dosáhnout stavu jakési nirvány, neúspěšný spisovatel se dopustí zpronevěry a podobně. Ostatně dojde i na Eugenidesovo "oblíbené" téma, díky kterému se trochu bulvárně celosvětově proslavil, totiž téma sexuální identity a jejích pro západní civilizaci nepochopitelných odchylek.

Byť nemají povídky Jeffreyho Eugenidese pochopitelně takový rozmach jako jeho romány, určitě si pozornost zaslouží. A je dobře, že se k nám dostávají s tak malou časovou prodlevou.