Nejpodivnější písně socialismu. Frajerská vizitka a pětka pro Pepu Melena

Holky z naší školky prostě nestárnou...
23.07.2020 - 14:00  

Osmdesátá léta v hudebním průmyslu zasáhla přehlídka podivných pohybů, barevných oblečků a nesmyslných textů. Československo v tomto ohledu nebylo vyjímkou. I zdejší hitparády a rádia pouštěla do éteru tvorbu, které z dnešního odstupu působí více než komicky. O jakých písních je řeč?

Vkus je sice věc subjektivní, ale přece jenom existují určitě signály, které o kvalitě díla hovoří. Jistě nemůžeme chtít po Daliborovi Jandovi, aby byl Pavarotti a zpíval dokonalé árie povznášející ducha. Společnost potřebuje zpívat, tančit a tisknout svoje zamilovaná těla v rytmu ploužáků. Populární hudba tyto aspekty často splňuje, a proto jí patří tak velká pozornost. I pop má však své úrovně kvality a nutno dodat, že právě 80. léta v Československu jsou velmi plodným obdobím pro nepochybně podivné skladbičky.

Kdepak ty fajn písně jsou

Kdo si rád pustí do hlavy melodii a slova, která ho budou mučit minimálně dva dny v kuse, i když se bude pokoušet utonout pod vodou či v polštáři postele, ať si pustí největší hit dobrácké mladistvé dvojice Kotvalda s Hložkem.

Jejich Holky z naší školky sice v mnoha lidech probudí nostalgii po době dávno minulé, u některých se v paměti spustí dojemné vzpomínky na školní léta, ale jistě se také najdou tací, kteří by radši poslouchali zvuk motorové pily.   

Byť se píseň rozjuchaně pokouší navodit sympatické zamyšlení nad tím, jak se doba mění a holky už nejsou to co bývaly, ve výsledku vám z toho zůstane jen jmenný seznam, který můžete prakticky využít, když potřebujete najít jméno pro svoji dceru, jež se klube na svět. V tom horším případě se pustíte na dobrodružství, kdy vaše uši a mozek neuslyší nic jiného, než ozvěny hudby Karla Vágnera a textu Pavla Žáka. Celkově se však od roku 1983 prodalo dva a půl milionů nosičů, kde se tato legendární skladba minulosti nacházela. Tip pro masochisty: Existuje také vánočí verze s jinými jmény a také anglicky přezpívaná verze.

Pětka, to ne

Utýraný mladý usměvavý chlapec se rozhodl vymluvit učitelce svůj špatný prospěch ve formě písně. Jeho hypnotické vydírání možná úspěch nemělo, ale píseň rozhodně ano. Mladí měli svého hrdinu, a tak si děti mohly společně zanotovat slova: “Ne pětku ne, já jsem  tom nevině.” Pepa Melen zabodoval v hitparádách, ale v žákovské knížce nikoli.

Pepa Melen spouští kulomet výmluv. Nesl tašku staré paní, myslel si, že je neděle, hlídal ségru, bráchu, musel prát prádlo, uklízet, luxovat, dostal křeč, zranil si ruku, nohu a nakonec se bojí, že od otce dostane za špatnou známku pořádný výprask. To vše zabalené v nevinné a pozitivní, až žertovné melodii. Nesmutnějším faktem zůstává, že Pepa lže. Prý se totiž nechce vymlouvat.

Byť autoři písně jasně mířili na mladé publikum, píseň se stala hitem. Pětky se prostě bojí každý a humorné vymlouvání chlapečka, kterého doprovází dvě spolužačky, aby ve vrcholu písně vznikl trojhlas, prostě slavil úspěch. Jak by obstála u dnešních mladých?

Prázdná vizitka

Legendární Jan Cézar díky internetovému kanálu youtube před několika lety zažil svůj nechtěný a lehce ironický comeback. Když se do pozornosti nové generace dostalo jeho vystoupení z Lucerny, kde silácky a nekompromisně nabízí dívce svoji vizitku, vznikl virální hit, který nemá konkurenci.

80. léta mají v Janu Cézarovi hrdinu, frajera s křehkým hláskem, který se ve výškách skoro rozpadne na kousíčky. Drsňácký nástup s onou vizitkou je nezapomenutelný a pokud chlapci i dnes hledají způsob, jak přitvrdit svoji image, tak ať inspiraci rozhodně nehledají v tomto legendárním videu. Kdo se však rád stane bavičem své skupiny ať neváhá a nacvičí si jeho dokonale nevypočitatelnou dikci drsných slov ať víš s kým máš tu čest.

KAM DÁL: Městské legendy, které děsí dodnes. Krutý žert s injekční stříkačkou a nebezpečný tobogán.