Historie pošty: bez poselského patentu jste nic neposlali

Císařovna Marie Terezie
 

Minule jsme si vyprávěli o počátku pošty na našem území. Přichází čas, abychom se podívali na pravidla z dob "starého mocnářství". Marie Terezie byla z našeho pohledu poměrně osvícená panovnice. Rozhodla se, že ze své moci nenechá na pokoji ani doručovací službu, a tak v roce 1748 vydala obecně závazný předpis, zvaný "poselský patent". Dlužno poznamenat, že tento regulativ platil hezkou řádku let, řídily se jím poštovní služby ještě v první polovině 19. století.

Císařovna „reguluje“

V patentu bylo zaznamenáno všechno, co souviselo s „právy a povinnostmi“ při organizaci této služby a týkal se také občanů a organizací, které zadávaly své zásilky k přepravě.Tehdejší doba užívala samozřejmě jinou terminologii, a tak v úplných počátcích pošty neexistovali pošťáci, ale poštovní poslové. Zaznívá z toho, pravda, romantika, ale dnešní terminologie je jistě lepší.

Pošta to zprvu neměla snadné  

 

 

 Tito „poštovní poslové“ byli určení k tomu, aby přebírali na poštovních stanicích zásilky a směrovali je k adresátům. Dále existovala další skupina poštovních poslů, kteří se starali o distribuci poštovních zásilek mezi tzv. „poštovními stanicemi“ a „poštovními sběrnami“. Také museli zajišťovat provoz mezi stanicemi, které nebyly přímo na linii poštovní dopravy, neboli „kurzu“. Zvláštní štítek dostávali  tzv. „přísežní poslové“, soukromí doručovatelé, pověření pouze zprostředkováváním  korespondence vrchnostenských úřadů. Jinak péče o adresáta nebyla zas až tak přehnaná, protože mnohé zásilky se jim nedoručovaly přímo, ale museli si ji vyzvednout sami na základě oznámení na ceduli, která visela na stanici. Chvála bohu za to, že dopis nemusel adresát vždy vyzvedávat sám, mohl k tomu někoho pověřit, což jistě vítaly zvláště osoby, které neměly bydliště v blízkosti takových stanic, či měly problémy s mobilitou... 

Výjimkou byly tzv. „obtížné dopisy“. Jejich předávání mohlo způsobovat obtíže, když například obsahovaly peníze a cennosti. Dnes takovým zásilkám říkáme „cenná psaní“. Dalším druhem „obtížných dopisů“ byly zásilky, které si z povahy svého obsahu žádaly bezpodmínečné předání přímo do rukou adresáta, tedy předchůdci dnešních doporučených dopisů. Doprovázeny byly dodacími lístky, nazvanými „recepisy“.  

V případech, kde doručovací služba 19. století přinášela dopisy až domů, měla chvályhodné  podmínky. Podle nich například musely být všechny zásilky rozdány téhož dne, kdy na stanici došly a jejich ranní várka měla pevně stanovený termín. Dnes se s takovým přístupem setkáme jen málokdy.  

Klíčová slova: