Digitální nomád doporučuje - nejlepší pražská místa k práci

Říká se nám také kavárenští pováleči. Vše, co k práci potřebujeme, je klid, spolehlivá wi-fi a ne moc drahý kafe. Snažím se pracovat z domova, ale je tam příliš velké riziko prokrastinace. Proto chodím po kavárnách a bistrech, které se mi osvědčily. Kromě výše zmíněných kritérií si také potrpím na příjemnou obsluhu a hezký, inspirující interiér. A toto vše nacházím na těchto místech:

Cukrárna Alchymista (Jana Zajíce 975/7, 170 00 Praha 7)
Jestli milujete knihy Paola Coelho, zamilujete se do toho místa na první pohled. Kavárna a cukrárna blízko stadionu Sparta má jedinečnou atmosféru, díky které si budete připadat jako v chemické laboratoři tajuplného alchymisty. Kromě vždy usměvavé obsluhy se sem vždy těším na parádní dorty.

V přední části vás čekají útulné dřevěné stolky a židličky doplněné starožitnými lampami. Sem chodím v zimě, když není otevřená zahrádka. Tam venku totiž leží pravý umělcův ráj. Sedíte mezi květinovými záhony nebo pod stínem vysokých stromů. Nechybí ani jezírko, poletující motýli a šneci na keřích. To se potom nápady hrnou samy. A během pauzy se můžete mazlit s černým kocourem Howardem, který po cukrárně chodí jako hlídač. Takový hlídač, kterého všichni rádi vidí.

Bistro 8 (Veverkova 1410/8, 170 00 Praha 7)
Před rokem jsem pracovala v Letenských sadech v open space. Krásné prostory, přenádherné výhledy, ale stejně jsem nejraději utíkala psát a vymýšlet kreativní nápady do kaváren, co byly poblíž. Bistro 8 je taková holešovická mekka místních hipsterů, z kterých si mnozí dělají legraci. Pije se tu ze zavařovaček a snad ani jeden kus nábytku tu není dvakrát. Nají se tu vegetariáni, vegani, bezlepkoví i bio fandové.

Nemám v lásce pozéry, co se tam občas vyskytují, ale musím přiznat, že mně Bistro 8 svým způsobem velmi vyhovuje. Pokaždé tam potkám milého pejska nebo zahlédnu někoho v originálním oblečení. Připomíná mi to Berlín. Lidé jsou tady ve vlastním světě a nic není příliš extravagantní nebo na hlavu padlý. Ani se nedivím všem podivínům, co se tam rádi vrací. A já jsem rozhodně jedna z nich.

La Bohème Cafe (Sázavská 2031/32, 120 00 Praha 2)
Když mám chuť na čistě intelektuální atmosféru v kombinaci s bohémskou elegancí, mířím do La Bohème Cafe. Nejenže je interiér ohromně imponující, ale i káva tu chutná tak nějak luxusněji, přestože jí vůbec nerozumím. Připravují ji tu profesionálové s opravdovou kofeinovou duší. Kavárna je totiž zároveň i showroom se všemi druhy kávy, které majitelé odkupují od farmářů z Brazílie a dalších zemí z celého světa.

V La Bohème Cafe se mi líbí klid, který tu ve dne bývá. Prostory jsou velké a strop vysoký, takže se případný hluk ztratí. Většina lidí tu posedí, popije kávu, přečte noviny nebo si tiše povídá. Samozřejmě tu potkávám spoustu kolegů z oblasti kavárenských nomádů. Sedačky jsou totiž děsně pohodlné. Nevím, čím to přesně je, ale samotný interiér mě nutí k intenzivní práci.

Cafe Frida (Karlínské nám. 399/11, 186 00 Praha 8)
Karlín mám jen přes kopec. Takže i tam jsem si našla „své hnízdo“. V Cafe Frida se nejen dobře jí, ale hlavně přemýšlí. Nejradši mám místo u okna. Lavičky jsou z keramických mozaik a na zdi jsou fotky Fridy Cahlo, mojí oblíbené malířky. Vždycky, když nevím, jak dál, a mám takzvanou tvůrčí krizi, rozhlédnu se kolem sebe a připomenu si Fridu a její bolestivý příběh. A je mi jasné, že prostě musím pokračovat a psát. Vždyť Frida přece trpěla mnohem víc a také tvořila.

Cafe Letka (Letohradská 557/44, 170 00 Praha 7)
Jedna z nejstylovějších kaváren v Holešovicích je rozhodně Cafe Letka. Otevřena teprve před pár měsíci, ale většinou bývá už vždy plná. Jak by ne, když je tak útulná a ideální pro pracovní schůzi, čtení, ale i odpočinek od všedních starostí. Často tu potkávám studenty rozebírající společný projekt. Nebo mámy s kočárkem, které si jdou odpočinout po procházce v Letenských sadech. Když tu pracuju přes oběd, tak se vždy posilním i klobáskami od Kšáni.

Banh Mi Ba (Rybná 26, 110 00 Praha 1)
Jak jste asi postřehli, během práce velmi ráda jím. Ano, je to tak, přiznávám se bez hladu a bolesti. Já totiž žiju a pracuju v duchu, že vše má být raut. Takže si práci tahám i do bister. Samozřejmě ne všechna jsou k tomu vhodná. A rozhodně ne během poledne. Do Banh Mi Ba tedy chodím poté, co se všichni nafutrují přes oběd. A na mě pak zbydou prázdné židle a místo u okna. Miluju pozorovat lidi, kteří se prochází kolem. Často jsem díky této strategické poloze našla ten správný nápad nebo přesný titulek pro článek. O vietnamských bagetách, které tu připravují, nemluvě. Ty se musí ochutnat. Po nich je totiž každá práce raut.