Objev chlorpromazinu znamenal zcela novou etapu v psychiatrii

Poměry v někdejších psychiatrických zařízeních si dovedeme představit jen stěží
Zobrazit fotogalerii (2)
15.03.2020 - 13:00  

Před 70 lety byl poprvé syntetizován chlorpromazin, první neuroleptikum, které znamenalo doslova revoluci v léčbě psychiatricky nemocných. Přestože dnes je - i pro své vedlejší účinky - nahrazován modernějšími léčivy, ve své době sehrál chlorpromazin a další fenothiaziny průlomovou roli na cestě k novým druhům terapie, především u těžkých případů schizofrenie a psychóz s paranoidními projevy a poruchami osobnosti.

Uzavřená oddělení

Z literatury i z mnoha filmů (včetně Formanova Amadea z roku 2003) víme a dovedeme si - byť raději jen přibližně - představit, jak vypadaly poměry v „blázincích“ v dřívějších staletích. Celá řada psychických poruch a onemocnění byla nesmírně dlouhou dobu pro lékaře zcela neřešitelným problémem a ke slovu se dostávaly ty nejdrastičtější prostředky tlumení jejich vnějších projevů. Pokud jim ale byl osud příznivě nakloněn, pak ti šťastnější z nemocných se mohli stát dokonce šašky u královského dvora...

Onemocnění psýchy dokáží být ve svých projevech mučivější a nesnesitelnější než takřka kterákoli jiná onemocnění - bez správné terapie mohou postiženého dovést až k sebevraždě. Část pacientů s diagnózou „schizofrenie“ je tak nucena trávit v prostorách uzavřených oddělení psychiatrických nemocnic dlouhé roky; ti s méně závažným průběhem mohou na doporučení lékaře docházet na ambulantní léčbu.

Projevy onemocnění jsou různé: někteří lidé propadají depresím či se u nich střídají deprese s manickými fázemi; další slyší „hlasy“, následují zmatené příkazy „božských sil“ jako loutky, jiní se považují za oběti údajného všudypřítomného spiknutí.

Někdy se nemocní ponoří do ticha; nereagují na vnější signály a jsou rigidní jako sochy, často zůstávají ve stejné pozici, v extrémních případech i řadu měsíců a let.

Nová léčiva 20. století

S novými objevy v oblasti psychofarmak se lékaři později již dokázali obejít bez arzenálu nástrojů, které byly i ve 20. století běžně používány: klecových lůžek, svěracích kazajek, křesel a postelí s popruhy a koženými manžetami, léčby elektrickým proudem nebo holými vypolstrovanými buňkami. Humánní psychiatrii bez zamřížovaných oken sliboval především pokrok v oblasti vývoje antipsychotik.

První neuroleptika - deriváty účinné látky chlorpromazinu - byla na počátku 50. let 20. století přivítána s euforií jako farmaceutická zbraň proti schizofrenii a dalším psychiatrickým diagnózám.

Účinky neuroleptik, které víceméně náhodou objevili dva francouzští neurologové Jean Delay a Pierre Deniker, se ukázaly být tak významné, že brzy přinesly revoluční změnu v každodenní psychiatrické praxi.

Neuroleptika mohou mít překvapivě příznivý účinek na chování schizofreniků. Ukázalo se, že často agresivní či extrémně uzavření psychotici se pod vlivem neuroleptik stanou klidnými; jejich halucinace a bludy vymizí, jejich někdy násilný odpor ustoupí.

Účinná látka může být podávána v podobě tablet nebo injekčně. Antipsychotika nové generace patří k málo toxickým léčivům, byť jejich vedlejší účinky nemusejí být pro pacienta příjemné.

Nadále by nemělo být mnoho těchto nemocných ošetřováno dlouhodobě v prostorách nemocnic, daleko od rodin a pracovišť, ale v ambulantních klinikách, „ochranných dílnách“ nebo komunitách sdílených s bydlením doma, což umožní je znovu začleňovat do normálního života.

Za tímto účelem je ovšem nezbytné plnit další požadavky, jako jsou terapeutická cvičení, možnost využívat poradenská centra nebo denní pečovatelská centra. Cesta k ideálnímu stavu v této oblasti bude nepochybně ještě dlouhá.