Tátové nepláčou: Nebo je to naopak a mají to v přijímání smrti blízkého člověka složitější?

Mají muži "naprogramováno" zadržovat emoce?
Zobrazit fotogalerii (2)
27.06.2020 - 18:10  

Smrt obrátí svět vzhůru nohama všem, i tátům, od kterých společnost vyžaduje rozhodnost, stabilitu, sílu a zajištění rodiny. Mají to muži v přijímání smrti blízkého těžší než ženy? Jaká je pravda?

Muže odmala učíme nebrečet a své projevy smutku raději skrývat. Hodně mužů si tak emoce ukládá v sobě, což ale vytváří velký vnitřní tlak. Ten pak způsobuje podrážděnost a přehnané reakce. Co vypadá jako výbuch hněvu, může být nepřiznané zranění nebo neodžitý smutek.   

„Tlak naší společnosti na muže je v oblasti emocí mnohem náročnější. Pohlíží se na ně jako na silné bytosti, které mají těžké situace zvládat a moc si nestěžovat, mít vše pod kontrolou,“ vysvětluje Mgr. Sylvie Stretti, ředitelka Poradny Vigvam, ve které zajišťují terapeutickou pomoc rodinám s dětmi, kde někdo zemřel.

Mohou smutek opomíjet

Vyrovnat se se smrtí milované osoby je jeden z nejtěžších životních momentů. Muži se v těchto chvílích tak zaberou do zajištění chodu rodiny, že můžou zcela opomíjet smutek, který se v nich hromadí. Další problém je, že se ve svém emočním životě často nevyznají.

„Pro muže je stejně jako pro ženy důležité mít možnost přiměřeně vyjádřit svoje pocity. Jinak si zakládají na psychické a psychosomatické problémy. Potíž je v tom, že dost mužů si svoje pocity ani neuvědomuje, natož aby je dokázali identifikovat,“ upozorňuje PhDr. Martin Jára, spoluzakladatel Ligy otevřených mužů.

Nejdříve jsou na řadě předsudky

Zatímco ženy si tak pro pomoc chodí přirozeně, muž v sobě nejdřív musí překročit předsudky, že má vše vyřešit sám. Teprve pak si může přiznat, že na něco nestačí a dokáže požádat o pomoc.

„Vzpomínám si na jednoho muže, který mne vyhledal půl roku po smrti své ženy. Zajímal se, jak se v této situaci má chovat ke svojí malé dceři. Postupně se ale ukázalo, že vlastně přišel sdílet svoji vlastní bolest. Hodně mu pomohlo, když jsme si společně prohlíželi jejich rodinné fotoalbum a on se nad ním mohl rozplakat a jiný muž byl u toho a podpořil ho. Mohl tak začít truchlit... Když jsme jeho ztrátu společně zpracovali, byl připraven věnovat se plně svojí dceři,“ vypráví Martin Jára příběh jednoho ze svých klientů.

Je třeba uvědomit si emoce

Pro muže je uvědomění si vlastních emocí a jejich odžití a zpracování stejně důležité jako pro ženy. Rozdíl je primárně v povaze konkrétních lidí, jejich pohledu na svět a vztazích v rodině před smrtí spíš než v pohlaví. Právo i potřebu truchlit podle vlastních potřeb mají stejně tak ženy jako muži.

„Smrt blízkého člověka převrátí život naruby stejně tak mužům jako ženám. Jen u mužů se častěji projevuje potřeba mít sebe i své emoce pod kontrolou, takže chvíle, než se otevřenou a začnou odžívat svou bolest, přichází zpravidla později než u žen,“ říká Stretti a dodává, že v závěru jsou pro maminky i tatínky stejně důležité hlavně jejich děti.

„Důvod, proč muži s dětmi přicházejí do naší poradny, se často shoduje s důvody maminek. Nechtějí něco přehlédnout nebo zanedbat v truchlení jejich dítěte. Chtějí jim pomoct a chtějí to zvládnout společně s nimi na jednom místě. Přijmout bolest ze ztráty, aby mohli žít dál. A také hledají cesty, jak najednou vše, včetně výchovy, zvládnout jen v jednom.“

KAM DÁL: Tuk se jich bojí jako čert kříže. Potraviny, které ho zničí jednou provždy.