Osamělý bojovník proti užívání anabolik. Drsná zpověď vzpěrače Josefa Kverka

Bývalému vzpěrači zbyly na dobu jeho sportovní slávy jen vzpomínky ve formě medailí a jediné fotky
23.02.2017 - 13:31   |  

Na počátku osmdesátých let byl mistrem ČSSR ve vzpírání. Dnes bývalý vrcholový sportovec Josef Kverek žije řadu let v pečovateláku v Čechticích, kde osaměle bojuje už jen s následky tréninkových metod tehdejších sportovních manažerů. Ti v honbě za medailemi socialistického vzpírání ordinovali svým svěřencům anabolické steroidy.

Doslova hrobníkovi z lopaty utekl bývalý boxer a československý reprezentant ve vzpírání dnes šedesátiletý Josef Kverek, když před lety po náhlém selhání jater, ledvin a dalších orgánů ležel měsíc na ARO ve Fakultní nemocnici v Motole. Tam ho lékaři po celou dobu udržovali v umělém spánku a nebylo jasné, zda se z něj vůbec probudí.

Přežil jen díky své vitalitě
"Jak mi ošetřující personál vyprávěl, mělo se mnou spoustu práce šest anesteziologů. Pak se ale stal zázrak a já jsem se z kómatu probral. Jsem jeden z mála, kteří tak vážné onemocnění přežili," připomíná nejtěžší životní zážitek bývalý sportovec, dnes jeden ze zhruba dvacítky klientů pečovatelského domu v Čechticích.

Bývalý mistr republiky ve vzpírání měl štěstí v neštěstí. Do Fakultní nemocnice Motol se dostal poté, co doma prodělal epileptický záchvat a upadl do bezvědomí. "Kdyby mi životně důležité orgány selhaly v nějaké okresní nemocnici, nemusel bych to přežít," má jasno Josef Kverek, jehož dalším štěstím bylo, že jeho ošetřujícím lékařem byl bývalý ministr zdravotnictví a přednosta neurologické kliniky Martin Bojar. Lékaři bývalému sportovci prozradili, že přežil i proto, že jeho organizmus byl silný, protože v posledních letech pravidelně posiloval.

Ve formě se udržuje Josef Kverek příručními činkami

Bolestivý odchod z vrcholu sportovní kariéry
V době své největší slávy navzpíral při tréninku Josef Kverek denně kolem padesáti tun. Jenže začaly se hlásit zdravotní problémy. Poprvé se začaly silněji projevovat v pětadvaceti letech, dva roky po získání mistrovského titulu. V té době, kdy byl nadějný vzpěrač na vrcholu své sportovní kariéry. Josef Kverek je přesvědčen, že právě začínající problémy byly důsledkem předávkování anabolickými steroidy, které byly tehdy některým vrcholovým sportovcům podávány.

V osmadvaceti letech ze zdravotních důvodů skončily definitivně naděje Josefa Kvereka na další profesionální dráhu sportovce. Byl mladý a silný, tak vzal práci dozorce ve vězení v Horním Slavkově. Tam také začaly vážnější příznaky negativního dopadu anabolik na jeho zdraví. Začala ho brnět ruka, druhá mu ochrnula a dostal první epileptický záchvat. Mezitím se však ještě stačil oženit, ale i rozvést. Údajné vitamíny, jak říká, měly vliv i na jeho potenci a to manželce vadilo.

Ze sportovce důchodce
Josef Kverek skončil kvůli nedovolenému dopingu ve dvaatřiceti letech v částečném invalidním důchodu a zcela sám. Sportu a tréninku odevzdal úplně všechno, včetně rodiny a zdraví. Teď neměl kamarády, manželku ani práci. Navíc byl daleko od svých nejbližších. Rozhodl se odstěhovat za rodiči na Moravu a našel si místo ošetřovatele v nemocnici. Nejprve ve Zlíně, pak v Kroměříži.

"Zdravotní stav se mi neustále zhoršoval, nakonec jsem dostal plný invalidní důchod. Musel jsem nosit kvůli bolestem páteře korzet a chodit o francouzských holích. To mi bylo šestatřicet let," vzpomíná podsaditý muž s tím, v jednu dobu byl dokonce na invalidním vozíku.

To nejsou bonbóny, ale prášky, které má Josef Kverek roztříděny na každý den

Bolest, léky a vzpomínky
Skončit na vozíku nebylo zdaleka to nejhorší, co bývalý boxer a vzpěrač prožil. V osmačtyřiceti mu náhle selhala játra a ledviny. Následovalo kóma a doslova boj o život… Daň, kterou za svou mladickou důvěru k trenérům bývalý vzpěrač zaplatil, byla vysoká. Dnes je z těchto důvodů Josef  Kverek v plném invalidním důchodu a z devíti tisíc korun, z nichž musí zaplatit pobyt a služby v DPS, mu toho moc nezbyde.

Josef Kverek se narodil v Třebíči, místo maturity už se začal věnovat vrcholovému vzpírání. V roce 1981 se stal mistrem republiky ve váhové kategorii do 75 kilogramů, získal titul Mistr sportu a reprezentoval Československo.

Přestože je Josef Kverek velký bojovník, těžce nese určitou izolaci, v níž se ocitl. Denně polyká spousty prášků. V jeho přízemní garsonce mu bohatou sportovní minulost připomíná už jen velká sbírka medailí, výstřižky z novin a jediná fotografie, kterou se mu při četném stěhování podařilo uchránit. Té si velmi váží. Občas sáhne pod postel, vytáhne činku a posiluje.

Osamělý bojovník to nevzdává
"Párkrát za rok za mnou přijede má šestnáctiletá dcera Eliška, ale není to tak často, jak bych si přál. Když byla menší, bral jsem si ji pravidelně, kreslili jsme si, chodili do přírody, pouštěli pohádky," vzpomíná se smutkem v hlase muž, jenž se se stal prvním obyvatelem čechtické DPSky, a to už v osmačtyřiceti letech.

Dodnes trpí šedesátiletý invalidní důchodce bolestmi kloubů, točí se mu hlava a z prodělané nemoci se už nikdy plně nevzpamatoval. Naopak, problémy se s narůstajícím věkem prohlubují. Poznamenán je nejen fyzický stav, ale zabrat dostává také psychika bývalého vrcholového sportovce, který ale není zvyklý se vzdávat. Za svůj celoživotní cíl si vzal úkol upozorňovat veřejnost, mladé lidi a sportovce na nebezpečí zneužívání anabolik. Jako osamělý běžec tak šíří osvětu na základě vlastní osobní tragédie, v níž vyústila láska k jeho milovanému sportu – vzpírání.