Co na háčku, rozhodně NE do sáčku! - rybářská povídka Jiřího Ludvíka

 

Na rybařině je krásné to, že pokud nelovíte vyloženě selektivně, tak nikdy nevíte, co na háčku skončí. Nahodíte a čekáte.

 

Zvlášť noční lov má své kouzlo, musíte ale být na takový lov vybaveni. Dnes už je taková čelovka normální věc. Dříve jsme byli odkázáni na obyčejnou baterku a svíčku.

 

Noční lov úhořů je krásný. Kolega se tedy vydal na noční lov úhořů. Vše si doma připravil, přišel k vodě, když už byla skoro tma. Nastražil rousnici a s prvními kapkami začínajícího deště nahodil k protějšímu břehu. Ukryt pod deštníkem čekal na vytouženého hada. Záběr přišel hned po krátké přeháňce. Čihátko se pomalu pohnulo a najednou vyletělo k prutu. Zásek a je tam! Lovci se od počátku nezdál odpor ryby - úhoř bojoval nějak divně. Avšak hlavní bylo, že se na háčku něco třepalo a rybář neseděl v bouřce nadarmo. Ve tmě sledoval, jak se k němu po hladině něco blíží. Pomalu navíjel a ryba pořád moc nebojovala. Hlavně pořád čeřila hladinu a nechtěla se potopit. Až na břehu bylo jasné, že se nejedná o rybu, ale o… JEŽKA! Je víc než pravděpodobné, že kolega po tmě přehodil vodu a nástraha dopadla až na protější břeh. Tam nastraženou rousnici vyčenichal ježek. Jiné vysvětlení ani neexistuje.

 

Chytit se dá všelicos. Na jednom rybníku na Moravě soused nahazoval, ale bohužel právě v té chvíli nad ním přelétal kačer. Návazec se mu omotal kolem krku. Naštěstí se ho obratný kačer po pár desítkách metrů stačil zbavit.

 

Jiří Ludvík


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru