Prezidentská volba v roce 2013 chvílemi připomínala reality show. Lidé se poprvé v historii mohli svobodně vyjádřit, jakého kandidáta posadí na Pražský hrad. Tím se otevřela stavidla frustrací, ale také se v plné nahotě ukázalo, jak je česká společnost rozdělena na dvě poloviny, které si nemohou přijít na jméno. Kampaň uchazečů o post prezidenta právě tento fakt uměla využít na maximum a po devíti letech jsme možná zapomněli, jaká témata rozhodovala a co jsme se tehdy o sobě jako národu dozvěděli.
První kolo
Bohužel nešlo o volby na úrovni. Do prvního kola kandidovalo hned několik zajímavých individuí, která prostě pomohla celý proces posunout na úroveň masové show pro estrádou zhypnotizované diváky.
Do prvního kola původně jako velký favorit vstupoval bývalý nestranický premiér úřednické vlády Jan Fischer. Tomu ovšem zásadně uškodila účast v debatách a jeho původně klidný nekonfliktní styl přestal lidi v kontextu televizní zábavy zajímat. Do popředí zájmu se najednou dostal skladatel a vysokoškolský pedagog Vladimír Franz, jenž nejdříve z žertu převzal odpovědnost a se specifickou vyzáží potetovaného "exota" rozhodně nezklamal. Do diskuze přinesl mnohem víc, než by si možná kdokoliv mohl představovat.
O tom, že právě kampaň a politická zkušenost zvítězí nad pravdou a láskou, předvedl hlavně matador a současný prezident Miloš Zeman. Do hry o voliče se pustil silou a dokázal oslovit největší počet lidí. Jeho humor postavený na shazování svých konkurentů prostě Čechy bavil a lidovost, jež má blízko k filmům Zdeňka Trošky, zapadla do poptávky a nálady davu.
Na druhé straně barikády se překvapivě ocitl tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Opřel se o tzv. Pražskou kavárnu a intelektuálové našli nástupce za Václava Havla. Umělci, herci a významné osobnosti vložili obrovské prostředky k tomu, aby lid přesvědčili, že právě kníže je ten pravý. Druhé kolo tak proti sobě postavilo dva zkušené politiky a vše vypadalo padesát na padesát.
Benešovy dekrety
Společnost byla mobilizována a rozdělena do dvou táborů. Milovníci Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga proti sobě nevybíravě brojili a stejně tak činili oba kandidáti v kampaních proti sobě navzájem. Agresivnější přístup zvolil Miloš Zeman. Muž, jenž urážky druhých umí převořit do kreativní podoby a který má potřebný tah, slavil úspěch.
Vrcholem jeho snažení bylo téma Benešových dekretů, které svým způsobem možná volby zvrátilo. Zeman vycítil šanci, když Schwarzenberg zmínil, že by byl v současnosti Beneš za své činy souzen u mezinárodního tribunálu v Haagu. Tím dostal munici, ze které šlo střílet do všech stran. Politika strachu a urážek se rozjela na plný plyn. Jedním dechem je však třeba dodat, že Miloš Zeman by možná zvítězil i bez této snadno získané zbraně.
Více než konkrétní témata, která se v kampani zmiňovala, však volba odhalila stav naší společnosti. Najednou byl vidět hluboký příkop mezi lidmi z velkých měst. Proti nim obyvatelé vesnic a maloměst. V plné nahotě se ukázalo, jaká témata společnost oslovují, koho si žádají jako své reprezentanty a kde jsou hodnoty, za které je možná si rozvrátit i rodinný klid. Politická reality show ukázala dno, ze kterého jsme se tehdy odrazili na devět let bloudění v rozdělené společnosti, která i nadále vykazuje stejné příznaky nemoci jako tehdy. Za rok se znovu ukáže, jak na tom jako společnost jsme. Tak hodně štěstí, Česká republiko.
Zdroj: irozhlas.cz
KAM DÁL: Americký kolos v postkomunistickém Česku. Pražský hotel je stále největším u nás.
