Rudolf Beran je symbolem nespravedlivého zacházení a obětí komunistické zvůle po roce 1948. Jako výrazná politická figura se tento vynikající řečník začal profilovat po první světové válce. Zasedl v revolučním Národním shromáždění jako poslanec, svůj mandát následně obhájil při prvních poválečných volbách v roce 1920. Postupně začínal nabývat ve straně větší vliv a po smrti Antonína Švehly v roce 1933, předsedy agrární strany, se stal neoficiálním vůdcem strany.
Velké vystřízlivění po 15. březnu
Beranova politická kariéra se začala lámat v nadcházejících událostech, které směřovaly k vypuknutí druhé světové války. Po mnichovském diktátu z 29. září 1938 nastalo velké politické vystřízlivění, a to i u agrárníků. Beran byl po generálu Janu Syrovém jmenován 1. prosince 1938 premiérem. Tím zůstal i krátce po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava 15. března 1938. Ve funkci formálně setrval do 27. dubna 1939, kdy jej vystřídal generál Alois Eliáš, později popravený Němci.
Pro Berana byl 15. březen dýkou do zad, nečekal jej a cítil se zrazen. V žádném případě však za dobu války nekolaboroval s nepřítelem, jak mu to bylo později kladeno za vinu, setkával se ze svého titulu premiéra s nacistickými pohlaváry, ovšem ne proto, že by chtěl, ale protože musel. Jakmile složil svou funkci protektorátního předsedy vlády, odešel z veřejného života a v podstatě se z něho stala soukromá osoba, která však udržovala kontakty s odbojovými skupinami, například Obranou národa. Je nutno v této souvislosti dodat, že je také finančně podporoval, čili žádným kolaborantem nemohl být.
S koncem války přišla i nespravedlnost
Po válce přišly nové pořádky, které výše uvedenou skutečnost vůbec nezohledňovaly. Ba naopak. Již před převzetím moci komunisty v únoru 1948 byl Beran vystaven nespravedlivým strastem. Dne 19. května 1945 byl někdejší premiér zatčen a obviněn z úkladů proti československému státu včetně kolaborace s německými okupanty. Byl veřejně pranýřován, postaven do role zrádce národa – a zdaleka nebyl jediným. Ve vyšetřovací vazbě si pobyl Beran až do roku 1947, kdy jej a generála Syrového Národní soud, dlužno říct, že zpolitizovaný, odsoudil ke 20 letům těžkého žaláře a propadnutí veškerého jmění.
V obžalobě se nacházela rovněž zmínka o článku Konrada Henleina, který byl otištěn v deníku Venkov. K tíži bylo přičtena Beranovi i setkání s německým vyslancem Ernstem Eisenlohrem, jenže to patřilo k povinnostem předsedy vlády. V obžalobě pak byla uvedena řada dehonestačních tvrzení proti Beranovi, jež měla chatrný základ.
Statečná obhajoba mu zachránila život
Beran se u soudu statečně bránil a hlavní body obžaloby v podstatě rozmetal, což byl pro strůjce procesu šok a nepříjemná překážka ve scénáři procesu. Nicméně i když byl někdejší předseda agrárníků odsouzen k dlouholetému žaláři, zachránil si svou přesvědčivou obhajobou alespoň život. Po komunistickém převratu z února 1948 se na Berana začalo pohlížet jako na nepřítele československého lidu a také socialismu a podle toho také vypadalo zacházení s ním.
Nejprve trávil výkon trestu na Pankráci, posléze byl převezen do Leopoldova, kde panovaly otřesné podmínky. Beran jako „nepřítel státu“ musel podstupovat ponižující procedury, nedostávalo se mu adekvátní lékařské péče. Jeho stížnosti byly marné. A právě na odpírání lékařské péče Beran nakonec doplatil. V lednu 1954 onemocněl chřipkou, které podlehl 28. února 1954. Bývalý významný muž republiky nebyl pohřben do hrobu, ale pouze za leopoldovskou věznicí, kde jen vystavili jména zesnulých. Spolu se začátkem normalizace byl však i tento „hrob“ srovnán se zemí.
Očištění jména až po konci komunistické vlády
Jeho jméno mělo být navždy zapomenuto, nicméně po roce 1989 se o něm konečně začalo hovořit také v pozitivních souvislostech a sílily hlasy po jeho rehabilitaci. Zatímco u historiků se tak již stalo, i když současně poukázali na některé kontroverzní kroky jeho vlády a opatření proti Židům za druhé republiky, na soudní rehabilitaci se čekalo až neúměrně dlouho.
V roce 2021 dal podnět k obnově řízení z roku 1947 praprasynovec generála Syrového. Městský soud v Praze nicméně návrh na obnovu procesu s generálem Syrovým opět zamítl. Věc se dostala do rukou Vrchního soudu, který nařídil zrušit původní rozsudek z roku 1947 a případ předal státním zástupcům. V červenci 2022 pak státní zástupce stíhání Berana zastavil. Spravedlnosti tak bylo učiněno po mnoha dekádách konečně zadost.
Zdroj: Jaroslav Rokoský: Rudolf Beran a jeho doba
KAM DÁL: Kolaborace, která straší i dnes: Emanuel Moravec Němce nenáviděl, otočil až kvůli Mnichovu a Benešovi.
