Co a proč se tehdy vlastně v Babicích stalo? Jak upozorňuje Michal Stehlík, autor knihy Babické vraždy 1951, není možné tento případ vytrhávat z kontextu doby a dalších okolností, které s ním souvisely, respektive mu předcházely. „Žádná historická událost se nestane sama od sebe bez návaznosti na okolní a předchozí dění. Důležitý je již rok 1944, kdy nedaleko Babic seskočili členové západního výsadku Spelter,“ říká s tím, že babičtí obyvatelé, silně věřící lidé, se na vlastní kůži naučili bojovat proti nepříteli tak skrytě, aby zůstali co nejvíce v bezpečí. S výsadkem se do oblasti dostaly také zbraně, které v mnoha případech zůstaly v místních rodinách.
Odbojný kraj bylo třeba sledovat
Válka skončila, a aby nebylo všem problémům konec, dostali se v roce 1948 k moci komunisté. Je zřejmé, že vzhledem k religióznosti kraje se Babickým takový vývoj jen pramálo zamlouval a ani noví „páni“ republiky nebyli z tamní atmosféry nijak nadšeni. A co teprve ve chvíli, kdy se začaly dít takové věci jako represe proti církevním činitelům a vznik jednotných zemědělských družstev. Postupně tak vzniká kolem Babic odpor, a dokonce i celá organizovaná odbojová skupina Smetana a spol. Problém je, že se tehdejší StB podařilo dostat se do skupiny, infiltrovat ji a získávat tak všechny informace z první ruky. To všechno byl ale jen začátek, který později vyústil doslova v teror.
Na začátku všeho byl Ladislav Malý
Začátek celého děsivého, přibližně půl roku trvajícího případu můžeme dohledat na konci února roku 1951. Tehdy se do kraje po delší době vrátil Ladislav Malý a požádal pátera Jana Bulu o střechu nad hlavou. Znali se ze studií, a tak nebyl problém, aby se dostal na faru. O své minulosti tvrdil každou chvíli něco jiného. Jednou byl prý příslušníkem SNB, tedy policistou, podruhé odbojářem s výcvikem v Rakousku, který se měl podílet na ilegálním odchodu arcibiskupa Josefa kardinála Berana do zahraničí. Bula, po několika varováních z okolí, žádosti Ladislava Malého o další pomoc nakonec odmítl, ale jak se později ukázalo, život mu to nezachránilo. Hovořilo se dokonce o tom, že byl Malý agentem StB a měl za úkol vyvolat situaci, která by mohla vést k ukázce moci komunistů.
Zapojila se celá významná rodina
Do protikomunistické činnosti v kraji se na popud Ladislava Malého postupně zapojovali někteří místní lidé, mezi nimiž nechyběli členové rodiny Antonína Plichty, sedláka a velké regionální autority, dále mladí muži Drahoš, Němec a Mityska, hajní Kopuletý a Škrdla a další. Brzy měli poznat, že si soudruzi dokáží zjednat pořádek podle svého. Drobné záškodnické akce, které v prvním období tato skupina prováděla, se ale 2. července staly minulostí, když došlo k masakru v místní škole. Tehdy se tam sešli funkcionáři místního národního výboru, aby jednali o světlých zítřcích. Těch se už ale nedožili.
Bylo to nezbytné?
Bylo kolem půl jedenácté v noci, když na schůzi vrazili ozbrojenci. Tři ze čtyř přítomných představitelů byli na místě mrtví, čtvrtý měl to štěstí, že postřelení přežil. Střelbu nepřežili předseda MNV i místní KSČ Tomáš Kuchtík, místopředseda Josef Roupec a pokladník Bohumír Netolička. František Bláha se později vrátil domů. Rozběhl se horečný boj o čas. Útočníci museli být dopadeni pokud možno okamžitě a s nimi i všichni, kteří jim mohli jen zdánlivě pomáhat. Nejenže šlo o lidské životy, což pochopitelně dává nutnost najít a potrestat viníka, ale tentokrát šlo hlavně o útok na představitele komunistické strany. O to urputnější bylo vyšetřování a o to vyšší byly i nesmyslné tresty.
Vyšetřování šlo rychle
Kdo se skrýval za vražednými pistolemi, které měly nakonec na svědomí mnohem víc životů než tři zastřelené funkcionáře? Podle StB to byli Malý a Mityska. Na akci se podle protokolů podíleli také Plichtovi synové. Okamžitě nastalo vyšetřování, zatýkání a výslechy, což již na druhý den vedlo k odhalení Malého a jeho skupiny v polích nedaleko Babic. Přestřelku nepřežil Malý a Antonín Plichta, jeho bratr Stanislav se po zásahu v blízkosti páteře stal nepohyblivým. Kulce se nevyhnul ani Mityska, ale šlo jen o lehčí zranění.
Ukázka síly a moci
Likvidací samotných útočníků ale celý proces vlastně jen začal. Bylo třeba zjistit, vyšetřit, označit a exemplárně potrestat pokud možno všechny, kteří se na odporu jakkoliv, byť i sebeméně, podíleli. Bylo nutné ukázat, že StB a Strana zatočí s každým, kdo by si dovolil postavit se na odpor.
Jedenáct oběšených, většinou nevinných
V kraji hluboce věřících lidí se tak do hledáčku vyšetřovatelů dostali většinou neprávem kněží. Farář Jan Pařil, Jan Podveský, děkan Josef Opletal, kaplan Josef Valerián. V celách skončili také faráři Bula a Drbola – ten už dokonce před samotnou střelbou. Přesto byl v následném soudním procesu odsouzen za spolupráci při útoku k trestu smrti. S ním na šibenici skončili také páter Jan Bula, Antonín Mityska, hajní František Kopuletý a Antonín Škrdla, Jaroslav Melkus, Drahoslav Němec, statkář Antonín Plichta, páter František Pařil, po střelbě při zatýkání ochrnutý Stanislav Plichta a organizátor odbojové skupiny Gustav Smetana. Jedenáct jmen, jedenáct lidí, kteří zaplatili životem často jen za to, že Malý zazvonil u jejich dveří. Byla to spravedlnost? Jistě ne.
Zdroj: StB + justice: nástroje třídního boje v akci Babice (Rázek A.), Česká televize (Moc má jméno šibenice), Babické vraždy 1951 (Stehlík M.)
KAM DÁL: Chci 11 špagátů, hřímal Gottwald. Slánského proces před 70 lety dokumentoval absurditu komunistického režimu.
