Tarantino zbožňuje nohy, Dalí věřil, že má v těle ďábla: Slavní lidé a jejich úchylky

Slavní lidé to nemají zrovna jednoduché. Každý jejich pohyb je sledován desítkami kamer. Nelze se proto divit, že se občas uchýlí k alkoholu či k něčemu tvrdšímu. Tyto známé osobnosti si však potrpěly či potrpí na něco poněkud peprnějšího. 

23.12.2018 - 11:00   |  
Prohlédněte si celou fotogalerii
Zobrazit fotogalerii (5)

Salvador Dalí

Kolem tohoto slavného surrealistického malíře se legendy jenom rojí. Jednu použil ve svém románu Nesmrtelnost i Milan Kundera. Dalí se v roce 1939 rozešel se surrealistickou skupinou. Malíři vadilo, jak ostatní surrealisté adorovali Adolfa Hitlera. V tom viděl Dalí zosobnění absolutního, mystického zla. S mystikou koketoval Salvador Dalí celoživotně.

Údajně absolvoval i proces, při němž byl z jeho těla vymýtán ďábel. Tímto procesem měl malíře provázet jeho blízký přítel Gabriele Maria Berardi. Když Berardi v roce 1984 zemřel, mezi jeho pozůstalostí byl krucifix. Berardi údajně tvrdil, že krucifix mu věnoval Dalí. Jiné důkazy o vymýtání se však dosud nenašly.

Quentin Tarantino

Pokud jste viděli Tarantinův známý film (ostatně je otázka, který Tarantinův film známý není) Kill Bill, patrně si pamatujete na scénu, v níž se hlavní hrdinka snaží po několikaletém kómatu rozhýbat prsty na nohou. Byť je tato scéna poměrně zdařilá, odráží se v ní zřetelně režisérova sexuální úchylka. Tarantino má totiž údajně takzvaný foot fetish.

Záběrů odhalených či holých nohou není ani v jeho ostatních filmech pomálu. Pokud vám nevadí angličtina, doporučuju vyhledat si některý z článků, v nichž jsou Tarantinovy scény s odhalenýma nohama "pod jednou střechou". Skutečně jich není málo.

Bob Dylan
Asi nejslavnější hudebník šedesátých let si se slávou užil své. Jako třiadvacetiletý byl mnoha svými vrstevníky, ale i lidmi o generace staršími vnímán de facto jako mesiáš. Dylan se se slávou pral a mnohdy boj prohrával. Dnes už si z toho, že je slavný, vlastně moc nedělá. Podíl na tom má určitě i to, že Dylan nejde nikomu na ruku a dělá si, co se mu zachce.

To fanoušci nejvíc poznávají na hudebníkových koncertech. Bob Dylan se nechce líbit, své nejznámější písničky předělává tak, že je nikdo kromě něj nemůže poznat. Není to sice žádná úchylka, ale o Dylanovi je díky tomu slyšet více, než kdyby například olizoval žáby. Jako to dělají jiní…

David Foster Wallace
Jeden z nejvýznamnějších amerických spisovatelů druhé půle dvacátého století není v České republice zatím příliš znám. Je možné, že se to změní díky nedávno publikovanému překladu Wallaceovy povídkové sbírky Krátké rozhovory s odpornými muži. Kromě toho, že Wallace trpěl těžkými a vleklými depresemi, jež ho nakonec dohnaly až k sebevraždě, měl tento spisovatel zálibu ve stalkování žen, jimiž byl posedlý. K tomu lze přičíst autorovu těžkou závislost na alkoholu a na drogách.

Nelze se divit, že se stal Wallace spolu se svou povídkovou sbírkou předlohou k filmu Johna Krasinského Něco na těch mužích je. V jiném filmu, v angličtině nazvaném The End of the Tour, si Wallaceho zahrál Jason Segel, jenž se ve snímku objevoval pro autora v typickém šátku. Vedle voyerismu a nejrůznějších závislostí byl Wallace znám tím, že zbožňoval psy. Největšího věhlasu se však Wallace samozřejmě dočkal díky svým knihám. Především jeho opus magnum The Infinite Jest, do češtiny dosud nepřeložený, se stal krátce po vydání kultovním dílem.