Když se podíváme na děti, vidíme většinou optimistické bytosti, které věří samy v sebe. Věří, že dokáží namalovat celou rodinu, kosmickou loď i s ufony, kombajn nebo stádo koní. Bez obav zpívají, tancují a jsou v tom dobří… Jistě - můžeme namítnout, že z toho nemají rozum a zkrátka ještě neumí posoudit a reálně zhodnotit svoje hranice. Ale právě proto se mohou posouvat dál.
Optimismus je základ úspěchu
Pokud by dítě vyhodnotilo, že tu louži zkrátka přeskočit nedokáže, nikdy by se z něho nemohl stát třeba dobrý sportovec. Ale když se o to s optimismem sobě vlastním pokusí, třeba to vyjde a příště se odhodlá ještě dál. Zkrátka bez optimistického pohledu na život bychom dnes rozhodně nebyli tam, kde jsme.
Pomineme nyní všechny možné vědecké výzkumy, u nichž je zkrátka optimismus nezbytný (proč by se například pesimista pokoušel najít lék na rakovinu, když “se to stejně nemůže podařit”) a zaměřme se na jedince, na každého z nás. Jak dosáhnout pro někoho možná nového, optimistického pohledu na svět, který dodá tělu novou energii a pomůže mu i při zvládání nepříznivých životních situací?
Hledejte dobré zprávy
V životě se setkáváme s lidmi mnoha názorů a životních pohledů. Zajímavé je, že pesimisté jako by žili v úplně jiném světě než optimisté. “Měla jsem kdysi šéfa, jehož pesimismus by se dal krájet a prodávat po kouskách,” vyprávěla paní Renata. “Kdykoliv se podíval do novin nebo na internet, vždy mu jako první padly oči na nějakou katastrofu, finanční problémy, havárii nebo něco podobného. Samozřejmě že si to přečetl a měl celý den zkažený přemýšlením o tom, jak je ten svět strašlivý a o co horší bude za dalších deset let,” popsala styl myšlení pesimistického šéfa. “Já nevím, čím to je, ale já jsem ve stejných novinách nejprve objevila úspěch vědců, kteří posunuli o kousek dál vývoj třeba v robotice, přečetla jsem si, že děti z pěveckého souboru vyhrály mezinárodní soutěž a tak dále. Mozek každého z nás se zkrátka soustředil na docela jiné zprávy. Ale pozor - samozřejmě i já si uvědomuji hrůzu válečných konfliktů, nepřehlížím je. Jen se snažím negativní zprávy vyrovnávat těmi dobrými, pesimisté je zkrátka nevidí,” vysvětlila Renata svůj přístup k životu, který ji podle jejích vlastních slov pomáhá přežívat i horší období života.
Zkusme si začít věřit. Pesimisté si většinou nevěří, předem odsuzují každý svůj příští pokus k zániku. “Nemá smysl začít se učit cizí jazyk, stejně bych to nezvládl dokonale,” - a tak se nikdy nenaučí norštinu, protože ani nezačnou. Optimista si oproti tomu řekne: “Zkusím to, třeba se naučím alespoň pár slovíček” - a přes malé úspěchy se dostane až na poměrně dobrou úroveň. Každopádně má radost už jen z té snahy, z každého dalšího slova, kterému rozumí. Nepotřebuje umět norsky jako rodilý mluvčí.
Jak v sobě najít optimistu?
Mnoho dobrých rad v této souvislosti nabízí americký psycholog Martin Seligman, který se dokonce stal jedním z nejcitovanějších odborníků ve svém oboru v posledních letech. Je mimo jiné považován za zakladatele pozitivní psychologie. Podle jeho teorie je nutné naučit se i ve špatných momentech hledat pozitiva. Vykradou vám zloději chatu? Je to jistě k vzteku - jen těžko na tom hledat něco dobrého… Patrně si ani nevšimli staré fotografie vašich prarodičů, která má pro vás určitě mnohem větší cenu než třeba stará televize. A v tu chvíli si stačí říct: “Televizi seženu starou třeba v bazaru za pár korun, ale tu fotku už by nikdo nikdo nepořídil. Ještě že tady zůstala.” Nejde o to, stát se nekritickým a každou situaci hodnotit jen a jen pozitivně. Takový život zkrátka není. Klidně mějte vztek na zloděje, protože si to zaslouží. Ale lidé, kteří se dokáží radovat ze zlatého kamínku na prašné cestě jsou mnohem šťastnější než ti, kteří zatratí zlatou cestu pro zrnko prachu.
Řešte problémy, ne vlastní pocity
Jedním z hlavních problémů pesimistů je skutečnost, že se často nezaměřují na řešení skutečných problémů, ale na vlastní negativní pocity. “Jsem tlustá, všichni se mi smějí, nemůžu do společnosti, neseženu hezké oblečení…” O co lepší, pozitivnější a také smysluplnější je konstatování: “Zase jsem přibrala, musím s tím něco udělat, abych se vešla do loňských šatů. Kdy je otevřený bazén?” Stejná situace - dvě řešení. Vlastně dva pohledy a jen jedno skutečné řešení.
Není to jednoduché, ale vyplatí se to
Nikdo netvrdí, že je to jednoduché. Vědci už dnes ale jasně prokázali, že pokud je pesimismus vrozený, jde jen o poměrně nízké procento, s nímž lze při troše snahy a odhodlání pracovat. Blíží se Vánoce a nový rok a s nimi doba předsevzetí. Zkusme si tentokrát dát jedno veliké: “Příští rok se budu učit být optimistou. Určitě se mi podaří alespoň první krok!” Poděkuje nám nejen mysl, ale i tělo. Vždyť životní optimismus prokazatelně pomáhá přemáhat i některé zdravotní problémy. Tak s chutí do toho.
