Mezi československými komunisty měla jeho osoba punc jisté nedotknutelnosti, byl jediný tuzemský soudruh, který se tváří v tvář setkal s Leninem. Jeho otec Ladislav Zápotocký byl jedním ze spoluzakladatelů Sociálně demokratické strany (1878) a novinářem. Antonín se tedy potatil, levicové přesvědčení ovšem směřoval k radikalismu. Byl jedním ze zakladatelů Komunistické strany Československa.
Zápotockého život byl neodmyslitelně spojen s Kladnem. Narodil se nedaleko něj, působil zde coby odborář a také byl jedním z vůdců proslulé kladenské stávky v prosinci 1920, která se málem změnila v obdobnou revoluci, jakou vedli bolševici v Rusku. Tehdy přišlo o život 14 dělníků. Kladno se také stalo dějištěm mnoha jeho románů.
Kápo v koncentráku?
Nejtěžší období jeho života nastalo za nacistické okupace, kdy byla KSČ zakázána a přesunula se do ilegality. Byl zatčen gestapem, ale měl štěstí, protože nezakusil brutální mučení jako jiní komunisté, obzvlášť ti zapojení do protinacistického odboje.
Existuje podezření, že gestapo mělo plán vyměnit Zápotockého za jistého nacistického prominenta, kterého držel v zajetí Sovětský svaz.
Nakonec byl umístěn do tábora Sachsenhausen, nacházejícího se zhruba 25 kilometrů od Berlína. Tato kapitola jeho života v sobě má určité tajemství. Prokazatelně pomohl přežít hrozné podmínky tábora mnoha lidem. Po válce začala kolovat fáma, že byl kápem a týral vězně, o jeho vydání měla údajně požádat vláda v Nizozemsku v roce 1946. Ústav pro studium totalitních režimů však tuto informaci dementoval v článku historika Michala Stehlíka.
Opět šéfem odborů
Do Prahy přijel po válce v oblečení z koncentračního tábora a takto předstoupil před Rudolfa Slánského. Ten se jej zeptal: „Tak co, Tondo, kam bys chtěl?“ Odvětil, že do odborů. Tak se také stalo, v té době ještě netušil, že později bude hrát v životě Slánského takřka osudovou roli. Stal se předsedou Ústřední rady odborů, po únoru 1948 také předsedou vlády ČSR. Na únorovém převratu se podílel ve velké míře, hlavně na čistkách v odborech, které se ještě před únorem snažil udělat čistě rudé.
Brzy po převratu nastalo přetavování zbytků československé demokracie v bolševický stát. Součástí této děsivé přeměny byly politické procesy, které měly jasně ukázat, že doba liberalismu je ta tam. První takovou ukázkou brutální arogance moci byl proces s doktorkou Miladou Horákovou, později komunisté tnuli do vlastních řad. V tomto období sehrál Zápotocký temnou roli. Prst Státní bezpečnosti, vedený Moskvou, se mu vyhnul a ukázal na jeho spolustraníka Rudolfa Slánského. Při jeho zatýkání využila StB jejich vztahu a vymyslela lest.
Soudruh z kola ven
Zatčení Rudolfa Slánského se stalo v den narozenin Klementa Gottwalda. Vše byla naplánovaná hra, manželé Slánští byli pozváni onoho listopadového večera k Zápotockým. Měl to být večírek na počest sovětských poradců, kteří zde splinili úkoly a byli povoláni zpět do vlasti. Josefa Slánská vzpomínala, že byli přijati Zápotockými nebývale vřele. Neustále přesvědčovali manžele, aby ještě neodcházeli. Když odjeli, ihned volal Antonín Státní bezpečnosti a oznámil jí to. Poté následovalo zatčení Slánského i jeho manželky Josefy asi dvacíti estébáky, kteří se jako vystřižení z filmu vyloupli z ničeho nic ze svých úkrytů.
Tatíček dělníků prezidentem
V roce 1953 byl zvolen prezidentem a mnozí lidé v něm viděli sociálního demokrata, který zná jejich problémy a změní chyby v systému. Následovalo velké zklamání, hlavně poté, co lhal národu, že vláda neprovede měnovou reformu. Když se tak v červnu 1953 stalo, vzedmuly se mohutné protesty po celém státě. Poprvé od svého vzniku měl komunistický režim strach o své zachování. Zápotocký také ve funkci prezidenta omilostnil dva lidické vrahy, kteří dostali původně trest smrti. Šlo o Maxe Rostocka a Wernera Tuttera, první byl dokonce naverbován StB.
Výčitky svědomí
Zápotocký čas od času chodíval v přestrojení mezi lidi, známé byly také jeho přednášky a besedy, které míval s mládeží. Snažil se prezentovat jako člověk z lidu. Dost možná jej do konce života trápily výčitky svědomí za podíl na politických procesech. Marie Švermová, politička a spisovatelka, která byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena, se později po svém návratu z vězení sešla se Zápotockým. Byli staří přátelé, tykali si. Na rovinu se ho zeptala, proč když se stal prezidentem a mohl na nespravedlnost poukázat, neudělal to. Odpověděl jí, že měl strach, že by to způsobilo rozkol celé strany. Také se zmínil, že Gottwald chtěl dát všem nakonec milost, ale Stalin si to nepřál.
Tatíček dělníků zemřel v roce 1957 na infarkt, lidé mu také říkali Ušaté torpédo nebo Tonda Práce. Zůstala po něm řada literárních děl, která byla poplatná době, kdy pojednávala o těžkém životě dělníků na Kladně.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Komunistický intelektuál Záviš Kalandra: Dovolil si kritizovat sovětské politické procesy, „rodná strana“ jej za to popravila
