O válce na Ukrajině nám často lžou, říká generál Šedivý. Ukrajinští velitelé skrývali vlastní neschopnost

Rusové vraždí civilisty, ženy i děti
Zobrazit fotogalerii (3)
  |   rozhovor

Vladimir Putin podle mnoha odborníků čeká na výsledek listopadových voleb v USA a doufá ve znovuzvolení Donalda Trumpa prezidentem. V takovém případě by se totiž západní síly roztříštily a pomoc Ukrajině by oproti dnešku zřejmě zásadně klesla. Válka přitom dost možná mohla být v úplně jiné fázi, pokud by Ukrajinci a jejich spojenci neudělali velké chyby.

Ukrajinští představitelé avizovali hlavní cíl druhé protiofenzívy, která měla být podle mnoha prohlášení rozhodujícím krokem války na Ukrajině a měla Rusy zatlačit. Optimisté hovořili o tom, že Putinova armáda svěsí ocas a z Ukrajiny úplně odtáhne. To se ale samozřejmě nestalo.

Ukrajinci sami Rusům vyzradili plány

Těžko nepřítele porazit, když ten dopředu ví, kde se na něj chystáte. Ukrajinci se dopustili skutečně strategické chyby už při plánování, zřejmě byli opojeni úspěchem první ofenzívy. Následné neuvážené opakování Krymu jako hlavního cíle, k čemuž přispívaly i názory některých amerických vysloužilých generálů, zřetelně odkrývalo záměr protiofenzívy,“ vysvětluje pro Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý.

Navíc mezi ukrajinským vedením a západními spojenci jsou rozpory. „Ukazují to zprávy, které se v poslední době dostávají na veřejnost. Mezi Ukrajinci a americkými poradci není ani zdaleka ve všem soulad,“ doplňuje bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky.

Mistr Sun: Kniha o důmyslném útoku „Hlavní je uchovat celistvost vlastních vojů, až na druhém místě je rozdrtit cizí oddíly...“

Informace, které hovořily o velkých úspěších ukrajinské armády, nebyly reálné?
Ukrajina zvolila vedení protiofenzívy na třech operačních směrech, pokud může být jižní směr rozdělen na dva. První byl východní – Bachmut. Několik týdnů bylo reportováno o úspěších ukrajinských vojsk na tomto směru. Ale postup několik stovek metrů není úspěch. Navíc to bylo zpravidla na jihu Bachmutu, kde měli Rusové nevýhodnou pozici. Pro zjednodušení – západně od osady Kliščiivka byly ruské síly ohrožovány možným obklíčením. Sice nedaly metr území bez boje, ale postupně ustupovaly s cílem zkrátit frontu. Svoji další obranu zaujaly na čáře podél komunikace Bachmut–Majorsk, zesílené říčkou Bachmutka. Dnes je fronta stabilizovaná na čáře obecně – oboustranně Bachmut, přičemž na severu Rusové mírně postupují. 

Jak vlastně ukrajinská ofenzíva probíhala, kde útočili a s jakým výsledkem?
První směr byl na jihu – v hlavním směru byly síly Ukrajiny rozděleny do dvou úderných uskupení. Bohužel s vědomím, že nebude možné je zabezpečit odpovídající hodnotou ukrajinských vzdušných sil. Druhý směr byl na rozhraní Doněcké a Záporožské oblasti. Na mapě je to směr Velyka Novosilka, Blahodatne a Urozhaine. Rusové, vědomi si nebezpečnosti tohoto směru, který by znamenal průlom ve směru na Mariupol a přerušení pozemního koridoru na Krym, nedovolili postup do větší hloubky. A za třetí šlo o směr Orichiv–Novoprokopivka (jsou zde známé i osady Robotyne nebo Verbove), tento postup byl pravděpodobně nejúspěšnější. Podél komunikace Záporoží–Mariupol, případně Záporoží–Berďansk nebo Melitopol došlo k průlomu, ale nebyl nijak zásadní. Rusové ho ze svého pohledu včas zastavili.

Mistr Sun: Kniha o důmyslném útoku „Obecná pravidla vedení války: Hlavní je zachovat jednotu vlastního státu, až na druhém místě je rozprášit cizí vojsko...“

Bylo chybou, že se ukrajinská armáda rozdělila?
Jisté je, že rozmělnění ukrajinských sil Rusům umožnilo provádět útočné operace taktického významu. Také na několika místech dokázali vázat poměrně velké množství ukrajinských sil, čímž jinde zabránili většímu průlomu. Typická je aktivní bojová činnost Rusů na směru Kupjansk–Charkov a v poslední době u Avdijivky západně od Doněcka. Zde má Rusko údajně shromážděno dalších 40 tisíc vojáků. Může se dnes dalekosáhle diskutovat, co zapříčinilo současný stav. Faktem ale zůstává, že byly zničeny dobře připravené svazky ukrajinské armády, některé vycvičené na západě.

Je možné konkrétně říct, o jaké síly Ukrajina přišla?
O připravený nižší velitelský sbor a logicky o velké množství vlastní i západní techniky. Například ztratili nejméně 24 tanků Leopard, 61 amerických BVP Bradley nebo 81 OT M113. Průvodním jevem celé letošní protiofenzívy je i to, že se Rusům podařilo vnutit Ukrajincům jejich způsob boje. O tom vypovídá řada až v této době prezentovaných svědectví ukrajinských vojáků přímo z bojiště. Vyšší velitelé mají pořád zakořeněné návyky a způsob boje z dob Sovětského svazu. Podle odhadů se ztráty ukrajinské armády blíží ke 100 000 vojáků. Nutno dodat, že ruské ztráty se pravděpodobně blíží 300 000 vyřazených vojáků.

Připravili se ruští velitelé dobře?
Jednoznačně. Ačkoli se na budování ruské obrany „dívaly“ oči značného množství průzkumných a špionážních prostředků, byli všichni překvapeni hloubkou a sofistikovaností minových polí a počtem a kvalitou přípravy ruských obranných valů. A proti takto vybudované obraně se protiofenzíva spustila. Téměř o tři měsíce později, než měla.

Byl její odklad jedním ze zásadních pochybení?
Z mého pohledu ano, bylo to strategicky špatně. O tom, že není ukrajinská protiofenzíva dobře připravena, svědčily nepodařené pokusy proniknout ruskou obranou na několika směrech. Ačkoli bezpečnostní analytici trousili názory o rozjíždějící se lokomotivě, ukrajinští velitelé zakrývali neschopnost prolomit ruskou obranu pohádkami o „průzkumu bojem“. Každý slušně vzdělaný voják ví, že to už je hodně pozdě a že se průzkum bojem dělá před, maximálně v průběhu plánování operace. Mimochodem, průzkum bojem je velmi „nákladný průzkum“, který zpravidla přináší značné ztráty.

KAM DÁL: Únosci za letu zastřelili piloty, letadlo skončilo v bažinách. Zůstává ale řada otázek.