Rok 2016 patří Karlu IV! (5. část)

Karel IV. na votivním obrazu Jana Očka z Vlašimi
25.03.2016 - 08:00  

Král Karel IV. je nejvýznamnějším českým panovníkem. Vzhledem k tomu, že letos uplyne 700 let od jeho narození, přinášíme sérii článků o tomto neobyčejném státníku, jeho době a událostech v Čechách čtrnáctého století. Tentokrát nebude Karel bojovat, ale vyzkouší si své první kroky na diplomatické půdě.

Princ a rytíř Karel – Václav nebojuje, vyjednává splátkový kalendář

Italské panství Jana Lucemburského bylo ztraceno, ale je třeba říci, že ne vinou jeho syna Karla. Lucemburk nad tím musel nakonec mávnout rukou. Využil tedy vzrůstající autority Karla a vyslal ho do  Korutan, 

Korutanská  mise budoucího panovníka nebyla tak rytířská jako ona předešlá. Otec ho pověřil jednáním o poněkud trapné záležitosti. Jan Jindřich, bratr Karlův, se oženil s Markétou, dcerou Jindřicha Korutanského. Bylo domluvené věno na rovných 40.000 hřiven stříbra. K úhradě této částky nedocházelo a Karel měl dojednat nový „splátkový kalendář“.

Vřelé pozvání do Čech

Tato marginální záležitost rozhodně nebyla tak podstatná pro Karlův život, jako skutečnost, že se v Korutanech objevila skupina vlivných českých šlechticů. Šlo o Petra Rožmberka, jednoho z nejbohatějších a nejvlivnějších Čechů, Viléma z Landštejna, Jindřicha z Lipé, o kterém jsme se již zmiňovali a také o pány Jana Volka a Těma z Koldic. Tito velmoži přemlouvali Karla, aby se vrátil do Čech. Vedla je k tomu obava, že jejich země bez vlivné osoby v čele státu bude pustnout. Jan Lucemburský si totiž svého úřadu opravdu nehleděl, protože mu byla milejší vojenská dobrodružství v cizině.

Konečně doma

Budoucí panovník Karel IV. dal na stížnosti a prosby mocných českých pánů a v říjnu roku 1333 překročil „hraniční čáru Čech“. Nejprve se vydal do zbraslavského kláštera, místa posledního odpočinku Elišky Přemyslovny, jeho matky. Teprve potom pokračoval dále do Prahy.

Následující slova, napsaná Karlem IV., jsou autentickým záznamem situace po návratu do hlavního města království:

„A tak když jsme přišli do Čech, nenalezli jsme ani otce, ani matky, ani bratra, ani sester, aniž koho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý Čech. Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli ani jediného hradu svobodného, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v domech měšťanských jako jiný měšťan.“   

            Karel IV. měl samozřejmě pravdu a na okraj dodejme, že se musel ubytovat v domu „U kamenného zvonu“ na (dnešním) Staroměstském náměstí. Mnohý současník by mu záviděl. Ale je pravda, že královský syn a dědic měl „na víc“… 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru