Vodičkův svaz se stává zbytečným. Bojkot a odcházení opravdových hrdinů jsou důkazem

Český svaz bojovníků za svobodu se v posledních letech stává poněkud zvrácenou institucí. Nejviditelnější postavou, která za postupný úpadek nese zodpovědnost, je předseda Jaroslav Vodička. Trpělivost dochází a čím dál častěji jsme svědky spravedlivého bojkotu svazu, jenž si opravdové hrdiny bere jenom jako obranný štít. Za ním se totiž skrývá opravdové zlo.

25.03.2019 - 13:30  
Zobrazit fotogalerii (3)

Při každé důležité výroční akci jsme byli svědky přítomnosti svazu, který se dnes stává extrémisticky vyprofilovaným společenstvím lidí, jejichž minulost je velmi kontroverzní. Samotný Jaroslav Vodička se postaral o to, že se uctění památky hrdinů může proměnit v samozvaný projev xenofobie a slepé vzývání minulého režimu.

Čím vším si proti sobě svaz pobouřil zástupce obou komor, ministerstvo obrany, vedení Prahy a jiných odbojářských sdružení včetně konkrétních hrdinů druhé světové války?

Mlátička a Vodička

Není tomu tak dlouho, co se poslanec Zdeněk Ondrášek pyšnil pamětní medailí “Za vlast a za svobodu”. Zcela absurdně ji tak Český svaz bojovníků za svobodu předal do rukou muže, který ještě v roce 1989 mlátil mladé spoluobčany obuškem, aby právě se rodící svobodu ve společnosti tvrdě potlačil jako člen Pohotovostního pluku SNB.

Že existuje nějaká vnitřní logika podobných absurdních událostí, je patrné právě díky postavě předsedy Jaroslava Vodičky. Byť Český svaz bojovníků za svobodu má svoji existenci založenou na sdružení účastníků národního odboje z druhé světové války, vedení od roku 2011 připadne muži, který byl v minulosti dvakrát členem KSČ, pracoval jako člen pohraniční stráže a byl veden jako spolupracovník VB s krycím názvem JOSEF.

Česká republika je země neomezených možností a Český svaz bojovníků za svobodu je toho dokonalým důkazem. Proč by jinak ze svazu v minulosti odcházeli poslední přeživší váleční hrdinové, jakým byl Pavel Vránský či lidické ženy Jaroslava Skleničková, Miloslava Kalibová a Milada Cábová? Odpověď je bohužel viditelná na první pohled.

Xenofob a udavač

Celá instituce je kontroverzní už díky pevnému napojení na minulý režim. V minulosti bychom v jejich řadách narazili na jméno válečného zločince Karola Pazúra. Z toho důvodu po revoluci v roce 1989 mnoho opravdových hrdinů odmítalo jakékoli spojení s tímto poněkud nedůvěryhodným svazem.

Zcela logicky existuje podezření, že Český svaz bojovníků za svobodu je stále pevně spojen s komunistickou minulostí a názory jeho vrcholných představitelů jsou ideologicky a politicky na samé hraně extrémismu. Jen několik živých důkazů z nedávné minulosti jasně potvrzují smutné podezření.

Do čela lidické buňky byla v roce 2015 zvolena Jana Bobošíková, která byla v roce 2008 nominovaná v prezidentských volbách za KSČM. Ta dokonce na novou předsedkyni svazu navrhovala bývalou poslankyni za KSČM Jitku Gruntovou.

Při přehlídce osobností, které jsou na vrcholných pozicích svazu, však zůstávají ústa otevřená dokořán: Místopředseda Andres, bývalý nadporučík kontrarozvědky napojené na StB, či pan Minář, jenž se nijak netají svojí účastí ve spolcích obdivujících Stalina.

Krátké nahlédnutí pod pokličku organizace odhaluje děsivý obrázek toho, jak se parta zločinců klaní nad hroby a památníky opravdových hrdinů, aniž by s nimi měli cokoli společného. Pod uniformou a zdánlivě dobrým úmyslem se schovává šokující realita, která je ostudou naší demokratické společnosti.

Pozdě, ale přece

V posledních měsících se i na základě výše zmíněných argumentů přístup ke Svazu bojovníků za svobodu radikálně mění.

Když si s jistotou pan Vodička napsal na pozvánky akce svazu místo setkání Brožíkův sál, musel se divit, když nový primátor Zdeněk Hřib odmítl převzít záštitu a sál svazu nepronajal.

Přístřeší však mile poskytlo ministerstvo obrany. Akce organizovaná Svazem bojovníků za svobodu, ministerstvem obrany a Generálním štábem Armády ČR v Domě armády na Praze 6 se proměnila v děsivé setkání kritiků Severoatlantické aliance a Evropské Unie.

Při příležitosti dvaceti let od vstupu České republiky do NATO a osmdesáti let od okupace nacistickým Německem vystoupila opravdu hvězdná sestava. Nejkřiklavější projev měl zcela jistě Václav Klaus ml., který přirovnal reformy francouzského prezidenta Macrona ke knize Mein Kampf. Další politické postavy, které se rekrutují z řad SPD či KSČM, či diplomacie Čínské lidové republiky a Ruska, snad ani nestojí za zmínku.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Senátoři doporučili všem svým členům, aby se akcí Českého svazu bojovníků za svobodu neúčastnili. Později si popel na hlavu sypal i ministr obrany Lubomír Metnar, který zmínil, že svaz svými názory zpochybňuje naši účast v NATO.

Dlouho očekávaný moment bojkotu podivného spolku proběhl při pietní akci na počest hrdiny odboje Václava Morávka v pražských Dejvicích, v místech jeho posledních vteřin života. Zástupci obou komor parlamentu, ministerstva obrany i odbojářských sdružení uctili jeho památku záměrně o hodinu dříve, než měl v plánu Vodičkův spolek “hrdinů”.

S nadějí tak rozum vyhlíží moment, kdy konečně nastane chvíle a Český svaz bojovníků za svobodu se stane ve stávající podobě zcela zbytečným a oficiální úřady odstřihnou jeho napojení na peníze daňových poplatníků.