Hus obětí propagandy: Fašisté i komunisté ho měli jako oblíbenou historickou postavu

Jan Hus v plamenech
06.07.2020 - 08:00  

Osud významných historických osobností lze často upravit k obrazu svému. Mrtvý se nemůže bránit a lidé mají tendenci si odkaz mnohých idealizovat, či naopak znevažovat. Jinak tomu není ani v případě mistra Jana Husa. Příběh kazatele, který zemřel kvůli tomu, že chtěl církev reformovat zevnitř, si každý rok připomínáme státním svátkem a poněkud překvapivě to byly totalitní režimy, které si příběh kazatele velmi oblíbily. Jak se to projevovalo?

Jan Hus není jediný, kdo se stal obětí promyšlené propagandy. Osudy významných historických osobností se pravidelně glorifikují a jejich jméno je následně nespravedlivě spojené s třeba s ideologií, proti které by klidně mohli i vzdorovat. Ani patron českých zemí sv. Václav se nemohl bránit, když si z něj nacisté udělali vzor, kterým se snažili naklonit přízeň okupovaných Čechů. Nesmrtelnost důležitých osobností tak má vlastní život a v případě mistra Jana Husa to platí více než dvojnásobně.

Miláček komunismu

V hlavní roli herecký mistr Zdeněk Štěpánek a na režisérském postu velikán Otakar Vávra. V roce 1954 vznikl monumentální film Jan Hus. Epický snímek zabalen do dobových kostýmů a obsazen stovkami komparzistů si pochopitelně neodpustil jistou ideologickou tendenčnost. Vždyť právě komunistický režim se pokusil zcela potlačit církev a v lidech víru v Boha. Postava kazatele, který kritizuje tehdejší poměry náboženské organizace a je za své pravdy nakonec také upálen, se tak stala ideálním materiálem, jak lidu demonstrovat svoji propagandu ústy této ikonické historické postavy.

Skvělé filmové dílo této myšlence výrazně pomohlo a bezpochyby většina diváků politický apel související se socialismem napoprvé nerozklíčovalo. Kritika bohatství církevních hodnostářů totiž z Jana Husa dělá socialistu první třídy. Bojovník za chudé byl tak komunisty vychvalován jako zastánce sociální spravedlnosti a také jako velký vlastenec.

Hodnota myšlenek významného reformátora se v mnohém může jistě opravdu vykládat podobným způsobem, ale za minulého režimu se jednalo o účelové ohýbání pravdy s cílem likvidovat největší hrozbu, která stála v cestě totalitní moci. Jan Hus se tak bez svého přičinění dostal do kleští moci vzdálené o 5 století po jeho smrti. Co by tomu tak řekl on sám?

Miláček Mussoliniho

Ani právě spektrum politické ideologie neodolalo a mistra Jana Husa si vzalo za rukojmí svých myšlenek. Propaganda je věc zlá a lidé, kteří neuvažují kriticky a chybí jim dostatečně vzdělaný nadhled, mohou bez problémů přehlédnout, jak se jim postava z učebnice mění podle obrazu cizího.

I fašisté si totiž uměli z mistra Jana Husa vzít, co bylo třeba. Nejvíce o oblibě českého kazatele vypovídají sympatie tehdejšího italského diktátora a vůdce Benito Mussoliniho. Ten se veřejně netajil svým obdivem k této historické figuře a nešlo o zápis jedné věty v deníčku. Uváděl ho dokonce jako jeden ze svých vzorů a napsal o něm celou monografii Jan Hus, hlasatel pravdy. Aby připomněl hořký konec tohoto svého vzoru, tak se někdy podepisoval jako “vero eretico”, což znamená pravý kacíř.

Nutno dodat, že den upálení mistra Jana Husa se během protektorátu stal příležitostí odboje beze strachu demonstrovat svoje národní hodnoty. 5. a 6. července 1939 se oslavy Husova svátku staly celonárodní slavností, které místy přerůstaly v otevřené protiněmecké demonstrace.

Aby se však nemluvilo jen o tom, že se Jan Hus stal obětí negativních ideologií, je nutné připomenout také slavný projev tehdy ještě budoucího prezidenta T. G. Masaryka. Ten 6. července roku 1916 v Reformačním sále Univerzity v Ženevě vyhlásil i na základě jeho myšlenek otevřený boj za samostatnost našeho státu proti monarchii.

KAM DÁL: Boj proti komunismu i nacismu: Všesokolský slet v roce 1938 válce nezabránil, i když ukázal odhodlání bránit zemi