Když Marie Antoinetta přijela v roce 1770 do Francie, přivítala ji Marie Terezie Luisa Savojsko-Carignanská, princezna de Lamballe. Obě dívky se poměrně rychle sblížily a staly se jedna pro druhou nepostradatelnou. Pár byl zřídkakdy viděn odděleně. A pokud ano, Marie Antoinetta kreslila obrazy své drahé přítelkyně a plakala, jak moc jí chybí.
Nejvyšší možná pocta
Dvořané je popisovali buď jako dvojčata, nebo jako milenky. Těžko dnes říct, jaká byla pravda. Každopádně princezna byla velmi krásná a je téměř jisté, že by jí dnes muži i ženy leželi u nohou. 18. září 1775, po nástupu jejího manžela na trůn v květnu 1774, jmenovala královna Marii Terezii šéfkou své domácnosti, což byla nejvyšší možná hodnost pro dvorní dámu ve Versailles.
Tato nová role znamenala, že princezna byla povýšena nad všechny ostatní ženy u dvora. Navíc musela organizovat všechny zábavy pro královnu a veškeré žádosti a příkazy Marie Antoinetty šly přes ni. „Ach, pane, přátelství princezny de Lamballe je kořením mého života,“ měla říct královna svému choti Ludvíku XVI. Princesse de Lamballe byla popsána jako hrdá, citlivá a s jemnou, i když ne úplně dokonalou krásou. Navzdory všem pomluvám a intrikám byla vždy považována za opravdovou oporu královny, která se za ni bude bít při každé příležitosti.
Dva rozdílné dopisy
Osud tomu chtěl, že svoji oddanost měla už brzy prokázat. 7. října 1789 byla de Lamballe informována o událostech revoluce a okamžitě se připojila ke královské rodině v paláci Tuileries v Paříži. Tam se znovu ujala povinností svého úřadu a postavila se po bok Marie Antoinetty. Královská rodina se pokusila o útěk v červnu 1791, ale byli chyceni ve městě Varennes a odvedeni zpět do Paříže.
Marie Terezie váhala, jestli odjet do Savojska, nebo se vrátit do Francie. Marie Antoinetta byla pro první možnost. „Ne, nevracej se, mé drahé srdce. Nevrhej se do tygřích čelistí. Už teď se příliš bojím o svého manžela a své ubohé malé děti. Sbohem, mé drahé srdce. Tvé přátelství je mou útěchou a moje jediné štěstí,“ psala jí královna. Jenomže v říjnu 1971 jí napsala ještě jeden, tentokrát velmi formální dopis. V něm ji žádá, aby buď rezignovala na své povinnosti u dvora, nebo se vrátila do služby. Je možné, že královna byla k tomuto psaní donucena.
Nezradila, přestože jí hrozila smrt
Buď jak buď, když při demonstraci 20. června 1792 vnikl rozzuřený dav do královského paláce, princezna de Lamballe byla s Marií Antoinettou. Někteří šlechtici spolu s Lamballe na několik hodin obklopili královnu a její děti a chránili je před masami. U královny zůstala až do útoku na palác 19. srpna 1792. Ona a ostatní dvorní dámy pak byly odděleny od královské rodiny a přemístěny do věznice La Force.
Proběhlo několik snah, jak dostat princeznu z vězení, ovšem všechny skončily neúspěchem. A když v září běsnící dav věznici napadl, byla i ona postavena před narychlo zřízený lidový tribunál. Předpokládá se, že byla požádána, aby přísahala proti královi a královně. Ona to zřejmě odmítla, přestože věděla, že zemře. Byla odsouzena a poslána směrem k davu, který ji zavraždil. Nejprve ji srazili na zem, poté ji lůza rozsekala na kousky. Tělo princezny de Lamballe tak nebylo z logických důvodů nikdy nalezeno.
Zdroje: redakce, britannica.com, crozieronstuff.com,www.worldhistory.org
KAM DÁL: Největší podvod v historii: Prodat Karlštejn bylo snadné. Stejně jako „střelit“ tramvajovou linku.
