Za komunistů bylo lépe. Frázi, která označuje nostalgii po komunistickém režimu a jeho údajných přednostech oproti období po roce 1989, je ve veřejném prostoru stále možné slyšet. Hned na začátku si tedy řekněme, že za celou éru vlády KSČ bylo podle Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu odsouzeno k nepodmíněnému trestu z politických důvodů zhruba 200 000 lidí.
ÚDV dále vysvětluje, že v průběhu komunistického režimu bylo v Československu popraveno pro politické trestné činy 248 osob (247 mužů a Milada Horáková), asi 8 000 osob zemřelo ve vězení a 450 při pokusu uprchnout přes železnou oponu. To jen tak na úvod, aby bylo jasné, že volat dnes po návratu tohoto vražedného režimu hraničí s pomateným stavem mysli (ať už je Fialova vláda jakkoli špatná, či dobrá).
Komunisté pohřbili, na co sáhli
Komunisté tu byli čtyřicet let. Kromě vraždění obyvatel Československa také zestátnili ekonomiku, pohřbili zemědělství a státem řízené hospodářství mělo zařídit zázraky. Nestalo se, důsledkem socialistického myšlení byl nedostatek celé řady věcí. Nedejbože, když se zhroutil pětiletý plán.
Marné pokusy o nastartování hospodářství někdejšího Československa byly místy tragicky zoufalé. Nepomohla ani perestrojka koncem osmdesátých let. Kdo dnes tvrdí, že bylo levněji, lže. Nebylo, což dokazují jednoduché počty. Dnes například víme, že na automatickou pračku, která na konci minulého režimu stála 5 950 Kč, bylo třeba makat čtyřicet dní. Pak jste si ji mohli koupit, pokud tedy zrovna byla.
Dnes ji pořídíte za zhruba deset tisíc korun, stačí na to pracovat necelých sedm dní. A když se vrátíme do doby ještě složitější, v roce 1953 jste sice mohli pořídit kilogram cukru za 16 korun, na černém trhu ale i za 140 korun. „Maminka chodila i celý den, aby cukr sehnala. Někdy marně. A tak to bylo s celou řadou dalších surovin. Kdo dnes vzpomíná na komunisty, je zabedněný. Já se narodil v roce 1950, byla to hrozná doba,“ vzpomíná pro Čtidoma.cz Arnošt Novotný, který se za minulého režimu živil jako dělník.
Legendární nekonečné fronty
Socialistický stát mnohdy nedokázal zajistit základní podmínky pro život, pokud jde o potraviny. Myšlenka systému cenových regulací a distribuce potravin se ukázala jako špatná. Soudruzi však nic jiného nedokázali.
Znamenalo to, že některé potraviny jste dostali úplně zadarmo, případně hodně levně v rámci přídělového systému. Jiné ale nebylo vůbec, eventuálně bylo k dostání pouze v Tuzexu za bony. To ale samozřejmě nebylo zdaleka pro každého. A například snímky nekonečných front při čekání na maso asi známe všichni. Zkrátka cenová regulace nikdy nemůže fungovat.
Jen blázni to chtějí zpátky
Mohli bychom pokračovat ještě hodně dlouho. Rozebrat si třeba kapitolu vzdělávání, které bylo zdarma pro všechny, ale také státem kontrolované a řízené v rámci potřeb komunistické ideologie. Takže zdaleka ne každý měl právo volby. Roli samozřejmě hrál i čistý kádrový profil budoucího studenta i jeho rodiny. Nebyl-li to dostatečně kovaný soudruh, na vzdělání mohl zapomenout.
Máme tu také zdravotnictví, taktéž zadarmo pro všechny. I když, jak se to vezme. Nebudeme řešit jeho úroveň, která nebyla vždy valná. Faktem ale rozhodně je, že političtí vězni a disidenti se často jen velmi složitě dostávali k potřebným lékům a pomoci. Tím jsme se ale opět vlastně dostali k tomu nejpodstatnějšímu – komunisté bezostyšně vraždili nepohodlné, případně se jich zbavovali jinak. A takový režim chce zpět jen naprostý blázen.
Zdroje: redakce, výpovědi pamětníků, hlidacipes.org, ÚDV
KAM DÁL: Komunistické vtipy: Zasmějete se tomuhle i dnes?
