Joachim Barrande měl v Čechách druhý domov. Víte, že jeho hospodyně byla matka Jana Nerudy?

Jeden z nejvýznamnějších vědců světa Joachim Barrande
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Francouzský vědec zanechal v Čechách velkou stopu. Jmenují se po něm školy, ulice, most, muzeum a dokonce celá pražská čtvrť. Jak se tento slavný vědec vůbec dostal do Prahy, kde nalezl druhý domov? A víte, že jeho hospodyní byla matka Jana Nerudy?

Když se řekne paleontologie, asi se vám vybaví klasický obrázek zkamenělého trilobita. Je možné, že hned po něm probleskne pamětí jméno Barrande. Francouzský vědec a inženýr se ve světě proslavil právě díky průzkumu geologických útvarů a zkamenělin. Ty nejznámější z nich naleznul u nás, ve středních Čechách.

Zlomovou inspirací pro jeho práci byla kniha The Silurian System Rodericka Murchisona z roku 1839. S vědcem se osobně setkal ve Skotsku a od té doby se naplno věnoval paleontologii.

Ve službě krále

Barrande se zprvu profiloval jako výtečný stavební inženýr. Konkrétně se věnoval stavbě mostů, ale zároveň společnost udivoval obrovským rozsahem svých znalostí. Velmi zaníceně se zajímal především o přírodní vědy. Jeho intelektuální rozsah nezůstal nepovšimnut, a tak Barrande dostal neodolatelnou nabídku být učitelem ve službách francouzského krále Karla X. Stal se tak osobním vychovatelem panovníkova vnuka Jindřicha. 

Celý dvůr se po revoluci v roce 1830 musel poroučet do exilu. Barrande se tak společně s královskou rodinou stěhoval nejdříve na zámek Buštěhrad a následně na Pražský hrad. Karel X. neprojevil nadšení nad setrváním v Praze, a tak se stěhoval do Vídně. Barrande si mezitím místní prostředí zamiloval a rozhodl se zůstat. Od té doby byla Praha jeho druhým domovem. 

Jeden trilobit za druhým

Společenské postavení francouzského vědce bylo důvodem kontaktů s kulturní elitou českého národa. Znal se např. s historikem Františkem Palackým a s jedním ze zakladatelů Národního muzea Kašparem Šternberkem. Setkání s druhým jmenovaným bylo pro Barrandeho život zlomové. Mecenáš a přírodovědec Šternberk chtěl využít služeb výtečného inženýra, ale nakonec tím náhodně odstartoval jeho vědeckou kariéru. Během zkoumání koněspřežné železniční trati údolím Berounky se objevila četná naleziště zkamenělin. Trať se nakonec neuskutečnila, ale Barrande měl o celoživotní práci postaráno. 

Jeho badatelská činnost se naplno rozvinula po roce 1840. Barrande mapoval většinou oblast středních Čech. Zajímavostí je, že desítky kilometrů směrem na Beroun a v oblasti kolem Příbrami a Rakovníka zdolával pěšky. 

Barrande měl velmi blízko k Janu Nerudovi, i díky jeho matce, která mu byla hospodyní. Snažil se mu vysvětlit, že psaním svému národu nepomůže. Chtěl ho tím přesvědčit, aby se místo toho věnoval vědě.

Praha jeho domovem

Přestože byl Barrande velmi zcestovalý a vlastnil byt v Paříži, Praha byla jeho hlavním útočištěm. Zajímavostí je, že hospodyní mu byla po několik let matka spisovatele Jana Nerudy. Barbora Nerudová se nestarala pouze o Barrandeho domácnost, ale učila ho českému jazyku. Ten si francouzský vědec postupně opravdu osvojil a komplikovanou řečí komunikoval obstojně. Vypráví se, že svoje zkameněliny pojmenoval právě českými slovíčky. 

Loajalita k Praze byla tak silná, že poctivě respektoval, na jakém místě nálezy uskutečnil. Obrovský počet vzácných zkamenělin věnoval ve své závěti Národnímu muzeu, včetně svých rukopisů. Až do konce dní byl Barrande velmi aktivní. Ještě ve věku osmdesáti let pracoval v terénu. Jeho život skončil následkem onemocnění - zápalu plic.