Autor řady ceněných beletristických románů pocházel z Prahy, kde spatřil světlo světa 17. května 1926. Již v dětství bylo patrné, že bude velmi zvídavým člověkem, po dokončení základní školy studoval na gymnáziu v Praze-Bubenči. Studium však přerušila nacistická okupace a mladý Souček musel v roce 1944 nastoupit na nucené práce známé jako totální nasazení (Totaleinsatz). Měl štěstí, nemusel, jako mnozí jiní, do třetí říše, ale do ČKD v Libni.
MUDr. Ludvík Souček
Jeho život dále směřoval do oblasti medicíny, stal se studentem lékařské fakulty a v roce 1951 také odpromoval. Poté své znalosti zúročil jako asistent na stomatologické klinice. V tomto roce také poprvé publikoval, ovšem nejednalo se o žádné sci-fi, vydal jakousi příručku ke hraní maňáskového divadla. Souček, jako mnozí z jeho generace, vstoupil hned po konci války do Komunistické strany Československa a jako vzdělaného a činorodého člena si jej KSČ brzy všimla.
Lékařem v Severní Koreji
Stal se členem Československé lidové armády a v rámci bratrské pomoci byl poslán jako lékař do Koreje, kde tehdy zuřila válka. K této době se váže pozdější konspirační teorie, podle níž měl být Souček součástí týmu lékařů, kteří prováděli nelidské pokusy na zajatcích. Vše začalo, když utekl z komunistického Československa generál Jan Šejna, který se účastnil této války. Ten poté v Americe vydal své vzpomínky, kde zmiňuje, že se na pokusech na lidech podíleli také Češi. Ačkoliv nikdy Součka nejmenoval, v průběhu 70. let se začala šířit fáma, že byl jedním z oněch mučitelů.
Z Koreje do sci-fi světa
Z jeho cesty do Severní Koreje pochází také historka, kdy byl nouzově zastaven vlak. Byli právě v Irkutsku, když strojvedoucí prohlédl vagony a zjistil, že je prasklé pero. Podle vyprávění z této nehody obvinili právě Součka, a to kvůli jeho nadváze.
Budoucí průkopník nového literárního stylu byl poté mluvčím generála Prchlíka, který tvrdě kritizoval setrvávání sovětských vojsk v Československu. Generál byl následně za své názory uvězněn a Souček v té době vlivem psychické zátěže viditelně zhubl. V roce 1964 vyšel jeho román Cesta slepých ptáků, sci-fi volně navazující na dílo Julese Vernea Cesta do středu Země. Jde o první knihu, ve které se zabývá existencí mimozemských civilizací a jejich kontaktem s lidstvem.
První český záhadolog
Směr, kterým se literárně začal Souček vydávat, neměl v komunistické ČSSR velké zastání – nezapadal do vládnoucí ideologie, zároveň však nebyl ani hrozbou pro tehdejší režim. Podařilo se mu vydat svá díla v edici věnované marxistické literatuře, ačkoliv v nich nic komunistického nebylo. Kniha Velké otazníky je prvním Součkovým textem, kde si klade otázky, jestli existuje život na jiných planetách, a popisuje zde paranormální jevy a výskyt neznámých zvířat.
Kam zmizela třetí kniha?
Jeho hvězda poté začala stoupat, další díla pokračovala ve stejném duchu. Vznikla trilogie Tušení..., jejíž poslední díl Tušení světla zmizel. I když mezi fanoušky kolují konspirační teorie, že to bylo z důvodu odhalení utajovaných skutečností, je spíše pravděpodobné, že se ztratil v nakladatelství Albatros. Později byla část (sedm prvních kapitol) publikována. Souček také proslul prvními překlady děl Ericha von Dänikena, který ve svých knihách tvrdí, že se lidstvo vyvíjelo za tajného dozoru mimozemšťanů, kteří do tohoto procesu přímo zasahovali.
Tajemstvím pro některé zůstává Součkova smrt. Milovníci konspirací ji dávají do souvislosti s onou poslední knihou zmíněné trilogie. Pravda je, že byl kardiakem, měl velkou nadváhu a prodělal také několik infarktů. Právě ten poslední, devátý se mu stal osudným. Život otce českého science-fiction vyhasl 27. prosince 1978.
Zdroj: redakce, rozhlas.cz
KAM DÁL: V USA tajili důkazy o UFO, pravda je šokující. Mimozemšťané by z nás udělali brikety.
