Veršování ministryně Schillerové vyburcovalo Jiřího Ovčáčka. Další Nobelova cena pro Česko je téměř na dosah

Ministryně financí Alena Schillerová motivovala Jiřího Ovčáčka k básnickému výkonu
 

Jiří Ovčáček a Alena Schillerová v sobě objevili skrytý talent a vydali se na dráhu poetů. Česko vládne světu, stáváme se velmocí, Alenka s Jiřím přijímají slávu, po boku švédského krále Nobelovku držící. Tímto se absolutně vyčerpalo naše básnické střevo a zcela vědomě přiznáváme, že můžeme jen stěží konkurovat tak krásné poezii, kterou nás častují tito dva reálně existující reprezentanti naší země. 

/OVČÁČKOVO OKÉNKO/ Na historický úspěch spisovatele Jaroslava Seiferta zřejmě brzy naváží dva poměrně výrazní občané Česka. Naši zemi sice prozatím ve světě reprezentují na zcela jiném poli, avšak k dosažení prestižního ocenění Královské švédské akademie věd mají nakročeno velmi odhodlaně.

Básnířka Schillerová

Ministryně financí Alena Schillerová si básnické střevo pročišťuje pravidelně. Svou veřejnou prvotinou se pochlubila během loňského srpna, kdy jí několik dalších slok dopsali její velcí obdivovatelé Mirek a Mirek. Tehdy vydala na svém facebooku báseň: „Ať den a noc jak dlouhé týdny se zas posouvají. Jak dětem, když se létem bezostyšně nudí. Já přeji všem, kdo si už sotva vzpomínají. Jak ranní louka bosé nohy studí.“ Reakce světa přišly okamžitě, báseň se na několik dní umístila na vrcholu žebříčku nejsdílenějších perverzností na sociálních sítích. Mirek Kalousek doplnil veršování paní ministryně cestou vlakem do Brna další slokou na svém twitteru: „Zatímco nás ze sna její dluhy budí, ministryně blouzní o posunech času. Místo pilné práce říkankami prudí... Nechte si ji v Brně. Třeba na Špilasu.“ A pozadu nemohl zůstat ani druhý Alenin věrný sledující Mirek Topolánek: „Chladivá rosa mírnila tíhu, buclaté lýtko laskala tráva. Louka se ztišila, hostila vílu, byla to Alena, i to se stává.“

 

Schillerové touha po reakci na její básnický talent byla u veřejnosti dostatečně vyslyšena, a tak pilovala své střevo dál. Výsledek na sebe nechal čekat dlouhých deset měsíců. Ale to, co vypustila na svůj facebook ministryně financí České republiky před pár dny, vzbudilo takové vášně, o nichž se jí nezdá ani v nejdivočejších snech během horkých letních nocí. Ve večerních předvíkendových hodninách vydala následující verše: „Tak jako vířník zmrzlý na bajkalském ledu, který si ještě pamatuje, jak voněla rána v době mladého paleolitu - Skrývat se před životem nechci, nedovedu! Chci měnit, bojovat, protože TEĎ jsme tu.“ Jestli na nich paní Alenka pracovala skoro celý uplynulý rok, anebo snad opět cestovala vlakem do Brna, jsme se nedozvěděli. Každopádně u vzpomínek na rána básnířka tematicky zůstala a podle ohlasů sledujících udělala moc dobře. Dočkala se šesti tisíc komentářů, přes sedm set sdílení a tolika urážek, které snad nenasbírala ani dohromady za své často absurdní výroky v rámci ministerské práce

 

 

Mluvčí ministerský úspěch nevydržel

 

Takový úspěch kolegyně, státní úřednice, nemohl vystát hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Tolik slávy, tolik ponižujících komentářů a bezmezná nadutost autorky - lepší motivaci vypsat se ve verších by šéf prezidentova tiskového odboru jen těžko hledal. A tak se o horkém nočním večeru ponořil do svého duchovního já a sepsal verše, kterými pěkně zamotal hlavu nejen paní ministryni. Oficiální twitter mluvčího prezidenta tweetnul: „Soumrak a slunce umírá to doba tne a skomírá Velké nic se dere všude nic už nemá být nic prý nebude. Leč světlo ve tmě svítí a nic ho neuhasí svět nezničí už bytí Slovo se vždy hlásí.“ Jste "ztraceni v překladu"? Pak jste zřejmě zcela v pořádku a patříte k valné většině. Snaha Jiřího Ovčáčka konkurovat paní Aleně mu totiž moc nevyšla a myslí si to například i twitterový uživatel Pražský rejpal: „Přečetl jsem si to dvakrát, pane Jiří a na rovinu: Báseň bez bajkalskoledového vířníka není pořádná báseň...“

Dejte to dohromady!

Jenomže představte si, jaké může česká básnická scéna nabrat grády, pokud se paní Alena s panem Jiřím začnou vzájemně hecovat a posouvat své doposud nepříliš trénované talenty? Čeho všeho se mohou uživatelé sociálních sítí dočkat a jaký zájem o Česko může přijít, začnou-li se jejich díla překládat do cizích jazyků? Jedinou Nobelovu cenu za literaturu získal pro naši zemi Jaroslav Seifert již před 37 lety a jedna další by českému národu velmi slušela. Važme si tedy každého rýmu, který Alena Schillerová nebo Jiří Ovčáček vypustí do světa, mějme s nimi trpělivost a hecujme je k tvorbě. Dnešní doba přeje nevšedním počinům a kontroverzní hlouposti se často prosadí na úkor vzdělání, kvality či obecného obdivu. Ta Nobelovka už visí ve vzduchu!

KAM DÁL: Přitažlivý mluvčí Ovčáček. Utahuje si z vakcíny proti nemoci, která u nás zabila přes 30 tisíc lidí.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru