Běžte se s bídou vycpat, dezoláti. Máme se dobře jako nikdy, smrdí to tu obyčejnou lidskou závistí

Je pozoruhodné sledovat, jak se dnešní „moderní“ lidé často přibližují našim vymřelým bratrancům
Zobrazit fotogalerii (4)
  |   komentář

/KOMENTÁŘ/ Demonstrace proti bídě na Václavském náměstí jsou takovým panoptikem a odrazem ubohé lidské duše. V České republice totiž žádná bída není. Žijeme v době blahobytu, o kterém by se našim předkům mohlo jen zdát. A nejen jim. Dezoláti, chcimírové a další lůza by se měli povinně vydat na exkurzi do některé z rozvojových zemí, aby poznali, co je chudoba. Nebo vlastně – do milovaného Ruska s nimi. Ony by je ty blbiny rychle přešly.

Na Václaváku se setkávají lidé dobře živení, často s cigaretou v ústech, plechovkou piva v ruce. Mají transparenty, mnoho z nich přicestovalo vlakem. Jen z tohoto pohledu je jasné, že za své „rekvizity“ dali pár stovek. Ne, to by opravdu nikdo neudělal, pokud by žil v bídě.

Extrémní chudoba je dle definice BBC stav, ve kterém se živoří za méně než dva dolary za den. Souvisí s tím i to, že lidem chybí přístup k zdravotní péči, umírají na nemoci, které jsou pro nás banální. Mají hlad, jsou podvyživení atd. To jen na úvod, aby bylo jasné, že vyřvávat v České republice o bídě, a přitom chlastat Braník a vše si fotit chytrým telefonem a postovat na sociální sítě je mimo mísu.

Nevzdělaní, manuálně neschopní

Když jsme u sociálních sítí, zaznamenal jsem tam před pár dny velmi zajímavý postřeh. „S kolegy jsme si všimli, že nejvíc aktivní skupinou, která nám na reklamy a obsah reaguje, je specifická sorta lidí, kterým už dneska neřekneme jinak než „nezaměstnatelní“. Ne nezaměstnaní. Nezaměstnatelní,“ vysvětloval marketér jednoho pracovního portálu.

Podle něj nezáleží na tom, odkud tito lidé jsou, na věku, ani na vzdělání. Praha, Morava, vesnice, město. Je to šumák. Základním rysem je pro ně obrovské ego, které jde ruku v ruce s tím, že v podstatě nic neumí. Nemají vzdělání, nezvládají cizí jazyky, manuálně nic moc, odmítají kurzy a certifikáty. „Jsou nápadně podobní těm, kteří se scházejí na Václaváku,“ všiml si zmíněný marketér.

Proč má Franta 100 tisíc a já ne?

Z těchto lidí se stali dělníci, pokud se tedy dostali z pracovních úřadů. Jejich mzda je minimální, nebo jen lehce nad ní. Jinak to ani nebude, takto zůstanou, neposunou se. Nemají na to. Jejich problém ale je, že to nevidí. Myslí si, že by měli být lépe oceněni, protože Franta od sousedů bere 100 tisíc měsíčně a jezdí v BMW.

Jenže Franta maká od nevidím do nevidím, mluví anglicky a německy, rodinu vidí večer chvíli předtím, než padne vyčerpáním do postele. Rozjel vlastní byznys a část svého „tučného“ výdělku odevzdá státu, který i z těchto Frantových peněz financuje „nemakačenka“ z Václaváku.

Odmítají makat i studovat

Zkuste se těch lidí někdy zeptat, co jsou ochotni obětovat. A proč jsou raději na pracáku, než aby šli dřít za 30 tisíc hrubého někam do skladu, a přitom si dělali maturitu, případně se snažili získat certifikát o nějaké dovednosti. Uplivnou si před vámi a řeknou, že za takové peníze ani nevstanou z postele. A začnou hulákat cosi o bídě a že Fiala je vůl. Podle nich je minimum služební kára, mobil, notebook a padesát, šedesát tisíc k tomu. Pořád to není tolik, jako má Franta, ale co už. Je úplně jedno, že na takové peníze se nikdy pohromadě nepodívali. Neměli kde.

Důležité je, že vidí, že jiní se mají lépe. Oni to chtějí pro sebe. Což je na jednu stranu vlastně logické, na druhou neakceptovatelné. Vždyť oni odmítají vše, co „ti ostatní“ dělali, jak šli krok za krokem, dřeli, studovali. Václavák má přeci Jindru Rajchla a další populistickou svoloč. A ten jim nabulíkuje, že za všechno může stát. Od něj mají žádat.

Zajistěte jim psychology

No, tak tedy žádají. Zase si ale neuvědomují, že stát je sice od toho, aby peníze přerozděloval, ale nemá nikoho vodit za ručičku. Stát by měl, vlastně musí, vytvořit takové podmínky, aby Frantových 100 tisíc měsíčně bylo dosažitelných pro každého. Pokud bude makat jako Franta. Zase jsme u toho, že tohle Václavák vůbec nechce. Netouží po dřině, ale po tom, aby dostával věci zadarmo a ideálně bez vlastního přičinění. „Nezaměstnatelní“ se nechtějí realizovat. A klidně půjdou s mafiánem, populistou, lhářem, fašistou. Je to jedno, hlavně, že jim dá.

Je to obyčejná lidská závist, která žene Václavák dopředu. Když se já nebudu mít dobře, ať se alespoň ti úspěšní mají hůř. Šmejdi! Vykořisťují mě! Tohle Václaváku dodává palivo. Podle čísel z poslední demonstrace je to palivo naštěstí značně ochuzené. Přesto by lidé z demonstrací potřebovali pomoc. Ale ne od státu, nýbrž od psychologů. Aby jim v jejich hlavičkách rozsvítil alespoň malinký plamínek naděje. Pak třeba zjistí, jak jsou trapní...

KAM DÁL: Lidi jako Pavel Blažek potřebujeme. Piráti mohou být k smíchu, nebo získat důležité politické body.

Klíčová slova: