Mobily občas dělají z lidí debily. Ale v sexu mohou pomoci

Mobilní snění je někdy lepší jak realita
26.01.2016 - 08:02  

Každý dnes má svůj mobil. Je to výhoda nebo prokletí? Máme svoje soukromí, nebo jsme odevzdaní tomu malému prckovi? Dokáže nás s někým seznámit, nebo naše seznamování a případný vztah pohřbít. I když se s ním dají dělat i jiné věci. Například…

Každý na něj nadává, ale krok bez něj udělá málokdo. Ráno sotva odlepíme oči a naše první činnost dne bude jaká? Zapneme mobil a mažeme na toaletu, abychom v poloze stojmo či sedě kontrolovali, kdo nám případně volal, psal nebo je připojen na Facebook.

Snídani drobíme po sobě, protože co minutu dáváme světu pomocí toho výmyslu vědět, že zrovna jíme, co nás čeká a co se nám zdálo. Pak čteme obdivné reakce, jako „mňam, dal bych si taky, ale ne jídlo,“ nebo jak jsme šikovní. Lovíme po síti, kdo nám co napsal, kdo to je, jak vypadá a začneme si hrát na to, že bychom měli zájem se poznat blíže. Ťukáme písmena, co by jak by, kdy asi, možná, vrážíme do lidí, málem skáčeme pod auta, protože sledovat dvě věci současně nejde.

Čtěte také: Sociální sítě, dar i prokletí. Jste také jejich otrok?

Jsou běžné situace, kdy osobnější korespondence je kolektivní zábavou jak na školách, učilištích, tak i v práci. Je z toho velká psina, doslova prča, a chudák na druhé straně signálu o tom nemá ani potuchy, že se takto baví půl republiky.

Sledovani sportovniho utkání
Zobrazit fotogalerii (10)

Už se někdo doopravdy zamyslel nad tím, co by se stalo, kdyby najednou šmik, a spadly všechny mobilní sítě? Magnetický výboj na slunci, vypnutí sítí, nebo dokonce zákeřný úmysl? Dokázali byste být bez mobilu víc jak hodinu, dvě či den nebo týden?

Ano, jsme ve spojení s rodinou, v pracovním procesu, víme tím o každém šustnutí kolem nás, a tak si řekneme mobil ano. Ale jaké to bylo kdysi, když mobily nebyly? Ráno jsme se rozloučili a setkávali se až po práci. Místo psaní SMS a posílání MMS se lidé potkávali, bavili se o věcech, ale hlavně se lidé viděli a scházeli.. Ale zase byli ochuzeni o nevšední zážitky.

Například o pozdní večerní zazvonění mobilu, který nás vytáhne z postele.

 „ Ahoj, co děláš?“ Otázka na zabití.

„No, co bych, spím. Chtěl jsi něco? Děje se něco?“

„ Né nic, v poho. Já jen, co děláš. Tak ahoj.“  Chuť zabít volajícího je obrovská.

V práci se odvedlo to, co se za ten den čekalo a požadovalo. Nikdo vás potom neotravoval, tohle ještě musíte, to by se mělo udělat, to a to bude zítra… Člověk měl klid jak po práci, tak hlavně o víkendu.

Nemuseli jsme doma vypínat zvonění, pokud nás nepérují rodiče, kdo to pořád otravuje. Nemuseli jsme šeptat tak, aby nás nikdo neslyšel, anebo hledat nabíječku na mobil a ptát se sami sebe, kam jsme ji zas flákli.

Co vy, a mobil?

Pokud jsme měli bokovku a doma stálého partnera, nemuseli jsme se klepat, zda jsme nezapomněli vymazat SMS, číslo toho svého tajemství a modlit se, aby nikdo v našem mobilu neudělal pátrací akci, komu a co píšeme. Na toto dojelo hodně vztahů. Příčinou rozchodu nebyla vlastně nevěra, ale právě ten vychvalovaný, ale zároveň proklínaný mobil.

Čtěte také: Rada nad zlato, ale jak to říci když

Ale… ono se s mobilem dají dělat i jiné věci.

Například i v hrátkách s partnerem a jeho tělem. Když ho šikovně přiložíte na jisté místo, vypnete zvonění a necháte jen vibrace… Zkuste z telefonu partnera zavolat. Uvidíte, že ty vibrace dokáží někdy udělat své. A zadarmo.To se vyplatí, ne?

Jen si nesmíte vybavit v představách misionářskou polohu dvou milujících se lidí, jak drží v ruce mobily a píší si SMS.

Ona: „Už budeš?“

On: „Ještě chvíli, a bude to.“

Ona „Tak až budeš, tak mi pošli SMS. Musím ještě dát prádlo do pračky…“

Mějte se founově a pozdravujte ty své mobilky.

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru