Když se čtrnáctiletá dívka pár hodin nevrací domů, většinou z toho rodiče již velký poprask nedělají. Možná se zapovídala u kamarádky nebo se někde zkrátka zdržela. Hannah Williams se už ale v roce 2001 domů nevrátila nikdy. Měla navíc velkou smůlu, že policie věnovala jejímu případu mnohem méně pozornosti, než měla. Proč?
Špatná rodina pro ztracenou dívku
Hannah pocházela z neutěšených poměrů, z rozvrácené rodiny. Její rodiče neměli peníze nejen na vyhazování, ale dokonce ani na podporu hledání své vlastní dcery. A v tom byl velký problém. Hannah se totiž stala obětí vlastně dvakrát – poprvé narazila na tyrana a pedofila Roberta Howarda a podruhé doplatila na společenské postavení rodiny v souvislosti s tak zvaným syndromem pohřešované bílé ženy, jak vyplývá z textu na serveru Kent Live.
Syndrom pohřešované bílé ženy
Podle tohoto principu média (a dokonce i policie) věnují více pozornosti pohřešovaným bílým ženám střední a vyšší třídy než ztraceným mužům, lidem odlišné barvy pleti nebo dívkám a ženám z dělnického prostředí. A protože se ve stejné době jako Hannah ztratily i další, bohatší dívky, na její případ již nezbýval čas kriminalistů ani mediální prostor. Její matka tak po dlouhou dobu zůstala na hledání téměř sama.
Osudný telefonát od vraha
Co se vlastně se čtrnáctiletou Hannah dělo od jejího odchodu z domova? Nedlouho poté, co za sebou zavřela dveře, jí zavolal přítel bývalé otcovy partnerky. Otec se s její matkou rozešel ještě dříve, než se Hannah narodila, ale dospívající slečna si rozuměla i se svojí „náhradní matkou“ a jejím přítelem, ačkoliv s otcem již neměli nic společného. Bohužel bylo později víc než zřejmé, že takové přátelství byla veliká chyba.
Žena netušila, co způsobí
Mužem, který se tak náhodou objevil v jejím životě, byl totiž právě Robert Howard, policistům dobře známý sexuální recidivista. Jeho přítelkyně o jeho divoké a zlé minulosti ale neměla ani zdání, a tak jej s Hannah bezelstně seznámila. Nemohla tušit, že tento kontakt povede k dívčině smrti. Policie ale Howarda znala víc než dobře. V té době měl za sebou již mnohé tresty, mimo jiné za pokus o znásilnění šestileté dívky, znásilnění jedné mladé a jedné starší ženy i šestnáctileté dívky.
Hannah kývla na schůzku
Krátký telefonát, který propojil Howarda s Hannah, se stal dívce osudným. Přijala jeho pozvání k setkání, aniž by tušila, co ji čeká. Jak dnes již můžeme předpokládat, následoval sexuální útok, jemuž se ale chtěla ubránit. To agresora rozčílilo natolik, že se rozhodl se dívky zbavit. Zardoušenou ji poté zabalil do plachty a vhodil do šachty nedaleké opuštěné cementárny. Pak se vrátil domů a choval se, jako by se nic nestalo. Tělo bylo objeveno až po roce neúspěšného a nepříliš intenzivního policejního pátrání zcela náhodně při úklidu areálu, navíc v rámci pátrání po další ztracené dívce.
Lítost a tresty dívce život nevrátí
Za liknavost, s níž k vyšetřování Hannina případu policie přistupovala, později padly tresty. Nicméně k soudu se nakonec v roce 2003 dostal i Robert Howard, kterého policie při znalosti jeho minulosti přece jen od počátku podezřívala. Protože ale dívka rozhodně nebyla bezproblémová, měli policisté za to, že se patrně vytratila z nedobrého domácího prostředí se svým přítelem. Situace ale byla bohužel docela jiná a po dlouhé době se již nedalo dělat nic jiného než konstatovat chybu a dívku pohřbít. Její matka se samozřejmě s takovým výsledkem stále nemůže vyrovnat a vinu dává jak policii, tak i médiím.
Robert Howard dostal doživotní trest, který mu skončil v roce 2015, kdy za mřížemi vydechl naposledy. Hannin případ alespoň po rozuzlení vyvolal otázku syndromu pohřešované bílé ženy a nutného rovného přístupu ke všem podobným případům.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Vojáci drželi unesené ženy jako otrokyně. Žádná z nich se už domů nevrátí.
