Od začátku května 1945 se Kammler pohyboval na území Čech. Spolu se svým štábem se pokoušel zachránit veškerou dokumentaci o tajných německých projektech. Konec války jej údajně zastihl nedaleko Prahy. Dlouho se mělo za to, že zde spáchal sebevraždu nebo se nechal zastřelit svými podřízenými. Ve skutečnosti tím začíná příběh, který doposud nebyl objasněn. A jeho součástí je tajemství jeho obrovského konta ve švýcarské bance.
Své úkoly plnil otročením deseti tisíců lidí
Postavu Hanse Kammlera popisuje historyisnowmagazine.com. V roce 1944 byl Kammler pověřen dohledem nad německým projektem speciálních zbraní. Ten byl zaměřen především na konstrukci a vývoj proudových letounů V1, ME-262 a střel V-2. Ty byly Hitlerovou poslední nadějí, protože situace na obou frontách byla pro Německo katastrofální a spojenecké letectvo dominovalo a zasazovalo německému zbrojnímu průmyslu jednu ránu za druhou. Albert Speer navrhl, aby se německá výroba přesunula do bezpečných podzemních zařízení po celé Evropě. Tento úkol byl svěřen Kammlerovi, který toho dosáhl s využitím otrocké práce zajatců. Více než dvacet tisíc otroků pracovalo a umíralo v těch nejstrašnějších podmínkách.
Architekt pecí v koncentračních táborech
Přestože Hans Kammler nebyl architektem konečného řešení, byl podle historika Nikolause Wachsmanna „úzce zapojen do všech velkých stavebních projektů v Osvětimi“. Stejně jako jeho vrstevníci se provinil válečnými zločiny a napomáháním masovému vyhlazování v těchto táborech. Kammlerova přestavba krematorií v táborech umožnila zbavit se sto dvaceti tisíc těl měsíčně, což nacistům umožnilo urychlit jejich genocidní politiku. Jen v Osvětimi byl vyhlazen více než milion lidí. Jeho podíl na vražedném počtu nacistických obětí se jistě řadí k nejhorším a nejkrutějším. Tvrzení, že „holokaust by nebyl tak efektivní, kdyby nebylo Kammlera“ a že byl „nedílnou součástí evoluce masového vraždění“, se zdají být jeho spravedlivým hodnocením.
Možná už vyjednával se spojenci dříve
Vývoj a výroba V-2 byla během války soustředěna v areálu nedaleko obce Peenemünde, tam se také nacházeli všichni inženýři, kteří se na projektu podíleli. Další jejich osud popisuje server wilsoncenter.org. Odpoledne 1. dubna 1945 Kammler nařídil evakuaci asi 500 raketových inženýrů, kteří byli předtím přesunuti z Peenemünde do oblasti Nordhausenu, do bavorských Alp. Historik Michael J. Neufeld má podezření, že Kammler chtěl využít raketové experty jako páku pro vyjednávání o příměří. Ve skutečnosti je pravděpodobné, že pod vedením Kammlera, který stále předstíral věrnost Říši, byl od konce roku 1944 připravován transfer technologií, dokumentů a klíčového personálu V-zbraní do amerických rukou.
Kammlerova „první smrt“ nedaleko Prahy
Na počátku května 1945 se s kolonou svých podřízených vydal z Lince na sever. Jeho štáb byl ohlášen v koncentračním táboře v Litoměřicích. Podle svědectví se 7. května od svého štábu oddělil. Podle dříve uznávaných teorií Kammlerově koloně zkřížilo plány pražské povstání. Podle oficiální verze se Kammler zastřelil v lese nedaleko Jílového u Prahy. Jeho tělo se ale nikdy nenašlo. Mělo se za to, že sice svědectví o místě jeho smrti a přesném datu se rozcházejí, ale lze z nich vycházet. Až o desítky let později byly odtajněny dokumenty, z nichž je zřejmé, že byl ve skutečnosti 9. května zajat americkými silami a byl držen až do 30. května a vyslýchán. Podle nich také na konci května údajně utekl. I to byla klamná zpráva.
Byl v moci Američanů, podruhé spáchal sebevraždu
Podle již odtajněných dokumentů je zřejmé, že Kammler Američanům neutekl, ale byl i nadále v americké vazbě. Které oddělení se o něj „staralo“, kam byl odvezen, co prozradil o svých znalostech a co se s ním stalo později, zůstává neznámé kvůli nedostatku dosud odtajněných spisů. Podle jednoho z bývalých pracovníků Úřadu pro strategické služby USA Donalda W. Richardsona byl odvezen do Spojených států a byl i nadále vyslýchán. Kammler si údajně vzal život na podzim roku 1947. Ani pro to však nejsou žádné důkazy. Je jen zřejmé, že zvěsti o jeho sebevraždě nebo útěku do Sovětského svazu (které se také objevily) jen pomáhají zatemnit jeho další osud. A také zamezují možným nepříjemným otázkám, proč právě tento člověk nebyl nakonec vydán spravedlnosti a za své zločiny postaven před soud.
Klíč k pohádkovému kontu je v Čechách
O osobu Hanse Kammlera se začal v roce 2011 zajímat kontroverzní americký právník Edward Fagan, kterému údajná pravnučka tohoto nacisty, která žije v Praze, nabídla za miliony dolarů čísla účtů a hesla ke kontům ve Švýcarsku, které tam Kammler založil. Údajně jsou na nich uloženy stamiliony dolarů. Fagan svolal v Praze tiskovou konferenci, kde oznámil, že se zasadí o blokaci těchto účtů, neboť na nich mohou být nacistickým režimem uloupené peníze. Jméno Hanse Kammlera v té době rezonovalo také v českém tisku, zabýval se jím i server irozhlas.cz.
Na tajném švýcarském kontu má být více než sedm set milionů dolarů
Nebyl to jen americký právník, který byl osloven. Čtidoma hovořilo s mužem, kterému byly údaje o kontu také nabízeny. „Je pravda, že okolo roku 2010 se o tom kontu občas mluvilo. Také jsem dostal nějaké údaje o údajném kontu Kammler. Mělo na něm být v roce 1945 více než sedm set milionů dolarů, takže s úroky za ta léta by to bylo o mnoho více. Jen ten příběh byl maličko jiný. Podle něj měl skutečně v roce 1947 Kammler ze Spojených států zmizet. Pod jinou identitou měl žít na Slovensku. Pomohli mu k tomu nějací bývalí činovníci fašistického Slovenského štátu. A jednomu z nich před svou smrtí na začátku osmdesátých let údaje o tomto kontu předal jako tomu, kdo mu umožnil v klidu dožít, aniž by byla odhalena jeho pravá totožnost. Ale tohle byla asi jen smyšlená krycí historka. To nic nemění na tom, že Kammler byl skutečně záhadný člověk. A je pravdou, že informace, které měl, mohly být velice cenné, pokud by je chtěl prodat. A je také zřejmé, že za války disponoval značnou mocí, aby si nějaký majetek už tehdy mohl ‚odklonit‘. A tak je i možné, že v nějaké bance konto SV 13X-XXX-XX-63 skutečně existuje.“
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Letadlo swingové ikony zmizelo: Glenn Miller.
