Oscarový herec Ivan Jandl byl odsouzen k zapomnění. Jeho úspěch se minulému režimu nehodil

Ivan Jandl dostal Oscara i Zlatý globus
Zobrazit fotogalerii (3)
10.02.2020 - 07:00  

V Československu se narodil světový herecký talent, který naplno prokázal v protiválečném zahraničním dramatu Poznamenaní. Český dětský herec Ivan Jandl za hlavní roli dostal jako první našinec Oscara, ale ve velmi nevhodné době. Začátek studené války mezi Sovětským svazem a USA ho stál slávu a úspěch. Byl tak poznamenán na celý život. 

Je to smutný paradox doby. Za svoji práci získáte to nejvyšší možné ocenění, stojíte na startu slibně se rozvíjející kariéry, ale dějinné okolnosti před vás postaví nepřekonatelnou zeď. Přesně to se stalo malému herci s obrovským talentem. 

První nositel Oscara za výkon v hlavní roli, to už je opravdu něco. Komunistický režim však jeho úspěch nepotřeboval a byl mu naopak přítěží. Co se stalo s Ivanem Jandlem a proč si tuto křivdu nesl celý život? 

Poznamenaní

Název filmu, který stál za úspěchem vychvalované a všemi oceňované hvězdy, jak kdyby přesně vystihl následující vývoj osudu Ivana Jandla. Představa o slávě a úspěchu byla velmi rychle zadupána do země. Protiválečný film ze švýcarsko-americké produkce se v roce 1949 nehodil do socialistické propagandy, která na nože soupeřila v začínající studené válce proti USA.

Filmový režisér Fred Zinnemann objevil Ivana Jandla v Dismanově dětském rozhlasovém souboru. Za svoji roli nezískal jenom Oscara, ale také Zlatý globus. Zahraniční média byla z jeho výkonu natolik nadšená, že mu prestižní deníky věnovaly nejeden článek. Pro něj osobně to však nemělo valného významu. 

Zapomenutý

Československá veřejnost jeho jméno v podstatě neznala a i dnes bychom našli jen hrstku lidí, kteří vědí, kdo vlastně Ivan Jandl byl a jakého úspěchu dosáhl. Je pravda, že po nepřehlédnutelném úspěchu v USA se i tehdejší média neudržela, aby hvězdu anglicky mluveného filmu neoslavovala. 

Politické hry nakonec přebily individuální úspěch desetiletého herce. Režim měl jasný úkol a ten zněl uklidit Ivana Jandla mimo pozornost všech, a tak se taky stalo. Na předávání Oscarů a Zlatých globů nebyl vůbec puštěn a režim se ho pokusil uplatit tím, že mu nabídli roli v socialistickém československém filmu. Nenápadně tak zcela vymizel ze zájmu světa, ale také místních diváků. 

Cesta na západ byla nemyslitelná a v Československu o něm nepadlo ani slovo. To byl jeden drsný hřebíček do jeho umírající duše. 

Neúspěch v zapomnění

Nedoceněný úspěch Ivana Jandla dostal ještě jednu překážku, kterou nemohl nikdo ovlivnit. Z kouzelného dětského herce se v pubertě stal muž s počínající pleší, který mnoho krásy nepobral. Navíc se na něm nepřehlédnutelně podepsala dětská obrna, jež způsobila kulhání na jednu nohu. 

To všechno nepříjemně ovlivnilo jeho touhu nadále pokračovat v herecké profesi. Film mu nepřál a činohra stejně tak. Později se našel na prknech ochotnického dovadla. Duševní jizvy se snažil skrýt s humorem a své okolí okouzloval alespoň inteligencí. 

To mu však nestačilo. Dlouho hledal stálé zaměstnání, až si našel místo jako zrozené pro něj. Jako inspektor vysílání a hlasatel v Československém rozhlase mohl naplno využít svůj krásný hlas a navíc nikdo nemohl poukázat na jeho vzhled. 

Od roku 1965 tak prožil jednu z nejlepších kapitol svého života. Politika však podruhé vstoupila do jeho života. Po roce 1968 se stal rozhlas jedním z nejdůležitějších kanálů socialistické propagandy, s čímž Ivan Jandl nesouhlasil. V roce 1972 byl vyhozen. 

Smutný konec

Příběh Ivana Jandla je opravdu tragický. Nedoceněný úspěch v dětství se mu stal prokletím. Poslední povolání našel jako účetní revizor podniku Potraviny. Sice se nadále věnoval ochotnickému divadlu, ale to nedostačovalo jeho vysoce postavené laťce. 

Žil pouze s maminkou a jako diabetik s nebezpečnou nemocí. Smrt jeho matky byla poslední kapkou a Ivan Jandl svůj tragický příběh utápěl v alkoholu. Zemřel v samotě ve svém mládeneckém bytě v roce 1987, protože nedodržoval správnou životosprávu v souvislosti se svojí nemocí. Smutný oscarový příběh tak nakonec končí v zapomnění…