Jeana Gabina známe jako herce, ale málokdo si při vyslovení jeho jména vybaví také válečného hrdinu. A přesto to tak je. Umělec, který odmítl točit filmy pro nacisty a raději odcestoval za oceán, se po dvou letech rozhodl, že mu agitace v Americe nestačí, nalodil se a vyplul vstříc vojenské uniformě a skutečným bojům. Osvobozování Francie se účastnil jako docela obyčejný člověk, bojoval pod svým občanským jménem. Co všechno o něm ještě nevíme?
Herectvím pohrdal
Herectví rozhodně nemělo být pro něj: Jean Gabin, pozdější člen hvězdného týmu francouzských herců, chtěl být snad čímkoliv jiným než právě hercem. Přesto mu osud tuhle cestu určil. Jeho život se s ním ale nemazlil. Připletl mu do cesty druhou světovou válku a herec nezaváhal. Postavil se v uniformě nepříteli.
Dětství na francouzském venkově
Jean Gabin, abychom byli přesní, tak tehdy ještě Jean-Alexis Moncorgé, se narodil v roce 1904 do pařížské rodiny kabaretiéra, ale dětství strávil u prarodičů na francouzském venkově. Otcovo živobytí jej vůbec nelákalo. Upřímně řečeno, kabaretem v té době doslova pohrdal a otce samotného považoval za komedianta. A to natolik, že ve chvíli, kdy ve čtrnácti opustil školu, našel si raději práci dělníka, než by se přidal k otcovu podnikání. Raději prodával na ulici noviny, pracoval ve slévárně nebo míchal maltu na stavbách. Jeho otci, i když měl sám vždy celkem hluboko do kapsy, se synův život vůbec nelíbil, a tak na něj nalíčil past. Vlákal jej na jeden z divadelních konkurzů, kterým Jean-Alexis úspěšně prošel, a když už vyhrál, tak se k souboru přece jen – zatím stále velmi neochotně – přidal. Další jeho herecká dráha vedla přes zájezdy do Ameriky na Moulin Rouge.
Kamery ho prostě milovaly, diváci obdivovali
Brzy bylo jasné, že měl Gabinův otec správné tušení. Netrvalo dlouho a jeho charismatický projev si oblíbila filmová kamera a ještě před vypuknutím druhé světové války se mohly jeho smutné, do dálky zahleděné oči srovnávat s kteroukoliv hollywoodskou hvězdou. Humphrey Bogart nebo Spencer Tracy měli v Evropě více než rovnocenného soupeře. Francouzští filmaři to dobře věděli, a tak šel mladý Gabin z role do role, nejprve jako padouch, ale tuhle polohu zanedlouho vystřídal za postavy na zcela opačné straně. Stal se z něj soudce, policista, právník.
vzpomínala na herecký koncert Jeana Gabina jeho kolegyně.
Přišel Hitler, přišla válka
Pak ale do víc než slibně rozjeté herecké kariéry Jeana Gabina vstoupil Hitler se svými nesmyslnými plány na ovládnutí světa. Herec nejprve podlehl nabídkám z Ameriky, které mu umožnily vyvléknout se z povinnosti natáčet filmy pro německý režim, a spolu s Renourem a Duvivierem se vydal za oceán. Místo obrovského úspěchu natočil pár celkem neúspěšných filmů, a navíc měl stále pocit, že by měl pro Francii udělat víc, než kolik toho mohl udělat na plátně ve snímcích, které se do Francie stejně nemohly dostat. Nastoupil na loď a odplul do Casablancy, aby se přidal k armádě. Nejprve se vyznamenal jako dělostřelecký instruktor na lodi v severní Africe, později se přidal k tankové divizi, která po vylodění spojeneckých vojsk v Normandii osvobozovala hlavní město Francie. Za statečnost v tomto boji dostal válečný kříž.
Bělovlasý čtyřicátník
Válečné roky, které Jean Gabin se svými spolubojovníky prožil opět jako Jean-Alexis Moncorgé, jej poznamenaly na celý zbytek života. Na konci ozbrojeného konfliktu to byl zkušený čtyřicátník, jemuž v uplynulých měsících zbělely vlasy a který od té doby odmítal vystupovat před kamerou ve vojenské uniformě. Dobře věděl, že žádný film nemůže zachytit válečné hrůzy tak, jak se skutečně odehrávaly. Stal se z něj charakterní herec, jehož neopakovatelný projev dodnes uchvacuje.
Skromný válečný hrdina
O své vojenské kariéře herec prakticky nehovořil. Dokonce se zdráhal přijímat pozvání na mnohé oslavy vítězství či připomínky dalších událostí spojených s druhou světovou válkou. Snad měl obavy ze své dvojí identity – vždyť ve válce bojoval Jean-Alexis Moncorgé, tak přece nemůže slavit Jean Gabin. Tušil také, jakou pozornost by na sebe při takové příležitosti logicky strhl, a to nechtěl dopustit. Věděl, jak statečně bojovali i jeho přátelé, a odmítal si slávu v očích lidí přisvojovat. Měsíce strávené v uniformě na něj pravděpodobně zapůsobily ještě hlouběji, protože o téhle době nemluvil ani doma. Dokonce ani jeho vlastní syn neměl dlouho povědomí o otcově vojenské minulosti.
Odchody a návraty
V pozdějším věku se herec snažil ruchu filmových studií stále častěji unikat, uchyloval se do soukromí, farmařil a několikrát ohlásil svůj odchod ze scény. Nechal se ale ještě několikrát přemluvit, a tak se diváci mohli znovu a znovu těšit z novinek, v nichž se objevil. Podle mnohých přitom docela stačila jeho přítomnost na plátně, nemusel ani mluvit, a přesto vyjádřil vše, co vyjádřit měl. Takových přirozených hereckých géniů bylo a je na světě opravdu jen málo.
Zdroj: en.wikipedia, theneweuropean, westobserver
KAM DÁL: Prokletý Boris Rösner zemřel příliš brzy. Mohla za to prý zloba dávné hercovy příbuzné.
