Oslavy Dne nezávislosti se nesly městečkem, které v té době zažívalo baby boom padesátých let. Čtvrtý červenec roku 1956 se ale změnil v noční můru, zvláště pro rodiče malého Petera, teprve měsíčního vysněného miminka. Rodina Weinbergerova, o níž zanedlouho psaly všechny noviny široko daleko, toho dne neslavila Den nezávislosti s ostatními, ale raději si se svým dvouletým synem a novorozeným Peterem užívala soukromí na terase.
Zahradu považovala za bezpečnou
Zatímco otec Morris se starším synem Lewisem se později vydali na procházku, zůstala maminka Betty s novorozeným synem doma. Uložila ho do kočárku se síťkou proti komárům a odběhla do domu.
Když po několika okamžicích vyhlédla z okna, zjistila, že s kočárkem něco není v pořádku. Síťka vypadala podle podcastové série o skutečných kriminálních případech jako roztrhaná. Vyběhla se tedy podívat, co se stalo.
Prázdný kočárek!
Každá matka si jistě dokáže představit, jaký musela nešťastná žena zažít šok ve chvíli, kdy zjistila, že je kočárek prázdný. Po chvíli bezradnosti se dozvěděla krutou pravdu. Její dítě bylo uneseno a zločinec požaduje za jeho vrácení dva tisíce dolarů. Alespoň tak zněl podle FBI vzkaz, který našla na stole. Samozřejmě byla připsána také výhrůžka smrtí chlapce, pokud by se rodina rozhodla obrátit na policii.
Hodně netypický únos
Weinbergerovi se ve strachu o osud svého dítěte ale přece jen rozhodli policisty kontaktovat. Detektiv Curran, který hlášení přijal, nemohl věřit vlastním uším. V rodinách střední třídy k únosům dětí běžně nedocházelo – proč také? Žádné velké sumy peněz neměli, většinou žili sice slušně, ale na velké šetření se nezmohli. Malý Peter ale v kočárku nebyl a vzkaz zněl jasně. Dva tisíce druhého dne v deset hodin v obálce na stanoveném místě. O dvě hodiny později na stejném místě měli pak rodiče najít zdravého syna. O opaku nikdo nechtěl ani přemýšlet.
Neudělala to matka?
Policista zpočátku teorii o únosu v takové rodině příliš nedůvěřoval, dokonce podezíral samotnou matku, že mohla dítěti třeba nechtěně ublížit a nyní se snaží svoji chybu zamaskovat. Brzy ale od své teorie upustil, když viděl, jak moc jsou Weinbergerovi ze zmizení dítěte zničení. Pustil se tedy do vyšetřování skutečného, i když velmi nepravděpodobného únosu. Z dopisu s pokyny k předání výkupného bylo zřejmé, že jej psal celkem vzdělaný a inteligentní člověk. O to byla situace ve své podstatě horší.
Média všechno zničila
I když se rodiče i policie snažili vše utajit, jak jen to bylo možné, média se o únosu přece jen dozvěděla. Psal se rok 1956, internet neexistoval, a tak bylo možné požádat novináře, aby se zveřejněním informace počkali až po předání výkupného. Vyhověli všichni, kromě jediného, a tak se zpráva přece jen bohužel objevila v New York Daily News, a to včetně podrobností o požadavcích únosce a místě předání výkupného.
Není divu, že se v deset hodin na místě doslova přetlačovali další novináři. I když se je podařilo policii vykázat, únosce se neobjevil. Vyděšená Betty z nezdaru akce obvinila média, která na místo vyslala svoje lidi, a tak celou akci zhatila. Jak se později ukázalo, měla bohužel krutou pravdu.
Náhoda pomohla, jako v mnoha případech
Následovalo ještě několik dalších výzev k předání výkupného, policie vždy místo sledovala, ale únosce se nikdy nedostavil. Až jednou udělal osudovou chybu, když požadoval vložit výkupné do hromady vysloužilých autopotahů u silnice. Podle nich se policii podařilo zjistit, z jakého typu auta pocházejí, a dokonce i přibližnou hmotnost řidiče, tedy majitele. Později se navíc přihlásil kurátor, který měl na starosti problémové lidi v té oblasti, a řekl, že rukopis, který byl rozeslán na všechna místa, jež mohla pomoci s pátráním, je velmi podobný jednomu jeho klientovi. Hledání bylo téměř po dvou měsících šílenství u konce.
Nešťastný táta od rodiny
Kdo stál za únosem měsíčního chlapce a proč se k takovému činu odhodlal? Angelo LaMarca byl, jak tehdy informovala všechna média, otcem mladé rodiny, která se začala topit v dluzích. Ty narůstaly a cesta ven byla téměř nemožná. On sám navíc propadl jen těžko řešitelným depresím, což také nevedlo k rozumným úvahám.
Proto se uchýlil k činu, který by jinak pravděpodobně nikdy neudělal, a proto také požadoval tak neobvykle nízké výkupné. Dva tisíce dolarů by mu bývaly stačily na zaplacení dluhů i s úroky a zbavil by tak rodinu vymahačů, kteří kolem jejich domu kroužili ve stále menší vzdálenosti. Únosce tedy policie měla, teď ještě stáli před úkolem vrátit rodičům jejich dítě.
Přiznal smrt dítěte
LaMarca nejprve tvrdil, že Petera předal svému komplici, který se o něj stará. Jenomže po žádném takovém muži nebylo ani vidu, ani slechu. Až po několika dalších výsleších, dokonce za přítomnosti únoscovy manželky, která jeho činu nemohla uvěřit, se únosce přiznal, že dítě druhý den po únosu zemřelo. Zanechal je tedy v křoví u silnice.
Policisté prohledali označená místa a na druhý den bohužel „slavili“ úspěch. Dětské tělíčko ve vysokém stupni rozkladu podle popisu jeho úkrytu skutečně našli. Nešťastným rodičům už tak nezbyla žádná naděje, že se se svým miminkem ještě někdy shledají, a nezbylo nic jiného než vypravit smutnou poslední cestu.
Smrt za smrt, tak zněl rozsudek
A LaMarca? Ten byl ještě před koncem roku odsouzen k trestu smrti. Protože už ale o případu psaly všechny noviny a informovala o něm i televize, měli lidé předem jasno, jak má soud dopadnout. Proti tomu se LaMarcův právník několikrát odvolal, tvrdil, že verdikt byl vynesen lidem a ještě před jednáním poroty. Žádná ze stížností však únosci a vlastně ani nešťastnému otci dvou malých dětí, pro které se odhodlal k tak šílenému činu, nepomohla. V létě roku 1958 byl popraven na elektrickém křesle.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Muž strávil deset dnů mezi mimozemšťany: Teď tvrdí, že ovládají naši mysl a jsou všude kolem nás.
