Můžeme zdědit obezitu? Vysvětlila známá lékařka a promluvila i o úskalí přerušovaného půstu

Obezita je také jedním z rizikových faktorů vzniku demence
Zobrazit fotogalerii (3)
  |   zajímavost

Obezita je vážná nemoc, v žádném případě tedy nejde o „kosmetický“ problém. Obézní lidé mají bohužel sklony k dalším závažným onemocněním, jako je cukrovka, vysoký krevní tlak či onemocnění jater a další. Náklady na léčbu obezity jsou enormní, svět čelí doslova pandemii.

V roce 2035 může přes padesát procent světové populace trpět nadváhou nebo obezitou, píše se na webu Světové federace pro obezitu s tím, že náklady na léčbu této nemoci budou 4,32 bilionu dolarů. V České republice pak může podle odborníků ze zmíněné federace trpět obezitou až pětatřicet procent dospělé populace, což rozhodně nejsou dobré vyhlídky.

Přibývá i obézních dětí, což je velmi alarmující. Přitom právě u dětí se dá mnoho ovlivnit hned v prvních letech jejich života, jak v rozhovoru pro Čtidoma.cz vysvětluje MUDr. Marie Skalská z Pro Fit Institut s.r.o.

Jak může člověk poznat, že je obézní?
Pokud posuzujeme tzv. body mass index (BMI), kdy vezmeme svoji hmotnost v kilogramech a vydělíme ji svou výškou v metrech na druhou, tak při jeho hodnotě v rozmezí 25–29,9 mluvíme o nadváze. V případě, že je hodnota 30 a více, jedná se o obezitu. S takovou hodnotou už jsou spojená i významná zdravotní rizika, zejména vysoký krevní tlak a cukrovka.

Co když je hodnota v rozmezí této váhy?
Tak se může jednat i o osvaleného člověka, který bude mít větší podíl svalové hmoty a bude zdravý. Bohužel takto osvalených lidí, zejména žen, moc nepotkáváme a ve většině případů se jedná o prostou nadváhu.

Je nějaký údaj, který je jasný a směrodatný?
Jednoznačně jde o obvod pasu. Žena by jej měla mít do 80 centimetrů. Pokud je větší než 88 cm, hrozí i zdravotní rizika. Počítat centimetry je důležitější než počítat kilogramy.

Může být obezita dědičná?
Je určité množství genů, které se předává, ale je to velmi omezené. V naprosté většině to, co považujeme za dědičnou obezitu, je náš životní styl a způsob jedení, které v určité formě přebíráme od svých rodičů.

Do kdy se formují stravovací návyky dítěte?
Zhruba do pátého roku života se formují stravovací návyky a během prvního až třetího roku života se formuje vztah k pohybové aktivitě, takže i toto si odnášíme ze své rodiny a můžeme říct, že to je dědičný vklad. Není to zkrátka o tom, že když mám obézní mámu nebo obézního tátu, musím být také obézní.

Takže není ani větší šance, že bude dítě obézních lidí taktéž inklinovat k nadváze?
Reálně je to tak, že když je jeden z rodičů obézní, tak je 50% šance, že bude i dítě, když jsou obézní oba rodiče, tak je to 70 %. Ale je to hlavně proto, že děti přebírají životní styl a špatné stravovací a pohybové návyky svých rodičů, než že by to přejaly pouze v genetické informaci.

Často se setkáváme s přerušovaným půstem. Je to zdravá forma stravování?
Mnohem důležitější, než kdy jíme, je, co jíme. Pro někoho může být přerušovaný půst určitou pomůckou, protože má přesně vymezeno, kdy může jíst. Ale žít v extrému, že máme určitý časový úsek, kdy můžeme sníst cokoliv a v jakémkoliv množství, však určitě zdravější není. Pokud jíme během dne klasicky snídani, oběd, večeři, mezitím máme svačiny a dodržujeme vyvážený jídelníček, tak to rozhodně bude zdravější forma stravování, než kdybychom jedli v určitém intervalu přerušovaného půstu a v něm takzvaně splácali páté přes deváté.

Jaké je v tomto směru vaše doporučení?
Vždy doporučuji svým klientům, aby měli pauzu mezi večeří a snídaní 12 hodin ke stabilizaci množství inzulinu v krvi. V noci má náš zažívací systém odpočívat, a ne trávit, protože v ten moment už nemáme šanci to uložit jinam než do tukové tkáně.

KAM DÁL: Pět minut bez kyslíku a v mozku se ukončí vše, co dělá člověka člověkem, říká známý profesor.