Okupace nacistickými vojsky nebyla pro Josefa Rozsévače úplně splněným snem, byl českým nacionalistou a občas se vymezoval i proti Němcům. Dokázal ovšem nastalé situace patřičně využít, v té době měl již ve Vlajce vedoucí postavení. Jeho sen, že se stane korunním princem a nacisté jej dosadí do čela protektorátu, nevyšel. Prezident Emil Hácha charakterizoval vlajkaře a jim podobné jako „zneuznané kluky, se kterými je třeba počítat a před kterými je třeba ustupovat, aby nevznikly horší problémy“.
Nacisté zase Vlajku používali jako výstrahu protektorátní vládě, že je zde někdo, kdo by ji mohl nahradit. Nejvíce Josefu Rozsévači asi vadilo, že k převýchově Čechů k nacistickým ideálům, kterým tak věřil a které, stejně jako Hitler, smíchal s mystikou, si Němci vybrali Emanuela Moravce. Svěřili mu výchovu budoucích generací v duchu nacismu, k tomu mělo sloužit Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Josef Rozsévač proti němu nepřestával intrikovat a nenáviděl jej také kvůli tomu, že bojoval v legiích.
Zrada z vlastních řad
Vlajce ani jejím představitelům se nepodařilo nikdy prorazit, měli dokonce své vlastní paramilitární jednotky zvané Svatoplukovy gardy (SG). Z nich však nacisté neměli moc radost, potřebovali v protektorátu klid, vlajkařská bojůvka se často chovala násilnicky a vzbuzovala špatný dojem. Vlajka za nacistické okupace byla ilegální organizací, jedinou oficiální politickou stranou bylo Národní souručenství. Vlajka byla tedy pouze trpěna, Němcům pak došla trpělivost s českými nacisty v roce 1942.
Josef Rozsévač byl zatčen a odeslán do koncentračního tábora Dachau. Neměl zde stejné podmínky jako ostatní vězni, byl chráněným trestancem (byl zařazen mezi tzv. čestné vězně), ale přece jen musel pocítit zradu. Po návratu z koncentračního tábora jej čekalo to, co většinu kolaborantů. Stanul před retribučním tribunálem a za své činy ve prospěch Němců a udávání gestapu dostal trest smrti. V novinách Vlajky byly výzvy k udávání, nebo přímo udání, že se určitý člověk stýká s Židem.
Rozhněvaný mladý muž
Život Josefa Rozsévače začal v malých poměrech. Vesnička Bílsko u Hořic, ve které se narodil, měla sotva stovku obyvatel. Idealismus měl v krvi, původně toužil zachraňovat životy a studoval lékařskou fakultu v Praze. Toto studium však nedokončil, stal se z něj věčný student, jeho mladší bratr ho finančně podporoval. Lákala ho politická kariéra, zhlédl se v myšlenkách krajní pravice a stal se nejdříve členem Národní obce fašistické (NOF), kterou vedl legionář a voják Radola Gajda. V budoucnu se tento člověk, kterého obdivoval, stal jeho nepřítelem.
Nebezpečí pro stát
Čeští fašisté byli pro mladého Rozsévače málo radikální, například nezdůrazňovali dostatečně nutnost boje proti Židům, antisemitismus byl Josefu Rozsévači už tenkrát vlastní. Rozhodl se, že vstoupí do tehdejší nejradikálnější pravicové organizace v Československu, do Vlajky. Někdy se mylně uvádí, že je jejím zakladatelem, není tomu ale tak, strana fungovala už šest let předtím.
Jeho největším nepřítelem byli komunisté a již zmínění Židé a samozřejmě liberální demokraté. Na adresu Masaryka napsal mnoho článků plných pohrdání a nenávisti, hlavně proto, že se zastal Leopolda Hilsnera v kauze židovské rituální vraždy. Společně s KSČ byla Vlajka považována za stranu znamenající nebezpečí pro stát, komunističtí poslanci se museli často skrývat, podobně na tom byli vlajkaři.
Čeští nacisté v ilegalitě
Po okleštění Československa o pohraniční území zvané Sudety vznikla entita, kterou nazýváme druhá republika. Tehdejší politici, vyděšeni tím, kam až může vést radikalismus, zakázali obě strany – KSČ i Vlajku. To ale zapáleného českého nacistu neodradilo, už tehdy používal pseudonym Jan Rys, a Vlajka přešla do ilegality. Ačkoliv Masaryka nesnášel, inspiroval se jeho Maffií a přišel s novým názvem ilegální organizace – Maffie nového Československa – Vlajka. Nakonec byl zatčen a na svobodu se dostal těsně před okupací Československa. V jeho bytě byly nalezeny poznámky, kde měl napsané, jak bude vypadat budoucí vláda, sobě určil pozici premiéra. Zatčení čekalo také Klementa Gottwalda, ten však včas utekl do Sovětského svazu. Josef Rozsévač řečený Jan Rys zemřel na šibenici v roce 1946, bylo mu 44 let.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Požadavky ukrajinského prezidenta nejsou reálné, říká generál Šedivý. Kritizoval evropské politiky
