Je třeba odstranit zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, neslo se českým odbojem na popud londýnské exilové vlády již s jeho nástupem do funkce. Jak to ale udělat?
Ideální spolupracovník
Přípravy začaly, ale nestačilo „jen“ získat pro spolupráci statečné vojáky, kteří útok provedou. Bylo také třeba najít informátory, kteří by vše umožnili zosnovat tak, aby to klaplo ne na minuty, ale na vteřiny. Ideálním člověkem pro takovou práci by byl někdo, kdo má přístup k Heydrichově programu a zná jeho zvyky. Někdo, kdo dokáže nenápadně sledovat a předávat zprávy. Třeba někdo, kdo nepozorovaně pracuje poblíž protektora – jako odvážný hradní údržbář František Šafařík, o němž vypráví i publikace Průvodce protektorátní Prahou Jiřího Padevěta…
Dostal se kamkoliv
Kdo byl František Šafařík, jehož jméno si s operací Anthropoid spojují jen ti, kteří se o tuto část našich dějin zajímají do hloubky? Jednoduše řečeno šlo o muže, který měl díky své profesi a místu na Hradě možnost dostat se nepozorovaně k materiálům a informacím, které později posloužily jako základ pro plánování osudového útoku na křižovatce libeňských ulic Zenklova a V Holešovičkách. Proč právě tam? Od Františka Šafaříka měli atentátníci informace, že právě tudy bude projíždět Heydrich v daný den a okamžik a tohle místo bylo zkrátka ideální, jak zdůrazňuje i Vojenský historický ústav. Byl to jeho zvyk, pravidelná cesta, a toho dne ji měl absolvovat znovu, aby se ze svého sídla v Panenských Břežanech dopravil do práce na Hrad.
Gabčíka s Kubišem pozval na Hrad
Ještě zajímavější než „pouhé“ tajné předávání informací prostřednictvím dalších spolupracovníků a spolupracovnic byly Šafaříkovy osobní kontakty s Kubišem a Gabčíkem, s nimiž se setkával nejen na různých místech v Praze, ale dokonce i přímo na Hradě, kde je provedl areálem, ukázal jim místo, kde zastavuje Heydrichovo auto, aby mohl protektor vystoupit, i možné úkryty.
„Neviditelné“ montérky
Jak je to možné? I zde se ukázalo, že montérky působí jako plášť neviditelnosti. Kdo by podezíral dlouholetého údržbáře, který se přece musí po Hradě volně pohybovat? A ti dva jeho pomocníci? Stejně neviditelní jako on sám. I když to bylo téměř ideální krytí, nikdo nemůže pochybovat o tom, že šlo Františku Šafaříkovi o krk, stejně jako všem ostatním. Za jeho statečnost by ostatně jistě zaplatila celá rodina, včetně malé dcerky.
Několik variant útoku
V průběhu přípravy se scénář akce několikrát měnil, v jedné z připravovaných variant mělo k útoku dojít přímo v areálu Hradu, jindy se uvažovalo o Nerudově ulici. Ani z jednoho místa ale neměli útočníci možnost uprchnout, a tak nakonec došlo na zmiňovanou křižovatku, kde muselo auto s Heydrichem zpomalit, a atentátníci tak měli přece jen víc času na samotný zásah. Podařilo se, Heydricha následně dostihla smrt, i když následující týdny ukázaly, za jakou cenu. Lidice a Ležáky jsou sice nejznámější, avšak nikoliv jedinou částí pomsty nacistů českému národu, jak uvádí také web Českého rozhlasu.
Měl obrovské štěstí
František Šafařík se ale nikdy do hledáčku Němců v této souvislosti nedostal a na svém místě na Hradě zůstal až do konce války. Mohlo se to stát jen díky neuvěřitelné statečnosti ostatních strůjců atentátu, kteří zatčeni byli, ale nikdo z nich jeho jméno neprozradil. Až později, po válce, při objasňování celého případu, vypovídal o přípravě akce i o své úloze. Za svoji statečnost byl oceněn prezidentem Benešem medailí Za chrabrost.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Teta Moravcová pomohla s atentátem na Heydricha. Aby nemusela promluvit, měla schovaný jed.
