Paranoidní japonský voják: Hiró Onoda nevěřil, že je konec války 29 let

Asi nikdo nemá v oblibě pracovat přesčas. Pokud jde o válku, tak obzvlášť. Ať už jste na straně vítěze, nebo poraženého, alespoň máte jistotu, že krvavé konflikty jsou u konce. Ne však pro všechny. Japonský voják Hiró Onoda by o tom mohl vyprávět.

15.05.2019 - 07:00  
29 let života v mylné představě
Zobrazit fotogalerii (4)

Konec druhé světové války nelze objektivně datovat jedním konkrétním dnem. Byť v Evropě oslavujeme konec největšího válečného konfliktu v dějinách 8. května, třeba v Japonsku uznali vojáci svoji prohru až 2. září.

Rozdíly dní a měsíců však zdaleka nedosahují extrému jako u některých konkrétních japonských vojáků, kteří se rozhodli individuálně ukrýt v džungli a vést svůj partyzánský odboj klidně dalších 29 let. Přesně takový příběh za svým životem napsal právě Hiró Onoda.

Ten druhý

Hiró Onoda je u světové veřejnosti pravděpodobně nejznámější osoba, která válečný stav prožívala ještě dávno po oficiálním konci války. Přestože je 29 let dlouhá porce života, najdeme jeden osud vojáka, který “bojoval” ještě o něco déle. Byl jím Teruo Nakamura.

Vzhledem k tomu, že pocházel z Taiwanu a nikoli z Japonska, jeho příběh není tak proslavený. Ten svého soka překonal o devět měsíců. Příkladů podobně houževnaté touhy nadále bojovat najdeme v bývalé japonské císařské armádě více, ale ten nejslavnější má přece jenom svá specifika. O co se jedná?

Bláznivá věrnost

Hiró Onoda se jen tak neuklidil do džungle, kde odstřihnut od zbytku světa nevěděl, že svět už uhání zcela jiným směrem, než za jaký bojoval. Šlo totiž o kombinaci hned několika faktorů.

Na počátku roku 1945 byl společně se skupinou jiných vojáků vysazen na malém ostrově Lubang, kde měli hlídat přístup do Manilského zálivu. Rozkaz zněl jasně. Zlikvidovat molo a letiště v případě, že ostrov obsadí Američané.

Následně musí jednotka vyčkat na návrat císařské armády a do té doby škodit nepříteli všemi možnými prostředky. Japonská válečnická kultura vychovaná samurajskou filosofií je proslulá svojí bezbřehou až fanatickou oddaností. Tak se začal příběh vojáka, který nikomu nevěřil a nadále bojoval.

Paranoidní válka

Tisíce japonských vojáků se v konečném stadiu války pohybovaly skryty v těžko dostupných džunglích jihovýchodní Asie. Po kapitulaci, jež si Američané vymohli drtivým dopadem dvou atomových bomb, se rozhodli partyzánské jednotky informovat letáky shozenými z letadel.

Kromě toho, že byl Hiró Onoda věrným bojovníkem, stal též nedůvěřivým až paranoidním vojákem bez války. Když se mu do ruky dostala americká zpráva o kapitulaci, ničemu nevěřil a pokládal vše za laciný trik jak vyhnat nepřátele z jejich úkrytů. O několik měsíců se situace opakovala a tentokrát byl text podepsán samotný generálem Jamašitou. Ani to však na mysl Onody nezapůsobilo.

Po tom, co se jeden z mužů jeho jednotky vzdal, byli dokonce povoláni Onodovi bratři, aby megafonem informovali už značně psychicky nemocného sourozence, že válka je opravdu u konce. Ten místo toho zdálky obdivoval, jak Američané našli věrné imitátory členů vlastní rodiny.

Celá situace se převrátila do úplně absurdních rozměrů. V hlavě Onody se zrodila zcela nereálná myšlenka, že péči, kterou Američané věnují jeho dopadení, souvisí se strategickým postavením jeho nepočetné jednotky.

Válku tak bral nadále velmi vážně. Nebyl překvapen ani délkou konfliktu, protože již na počátku bylo vojákům sdělováno, že může probíhat klidně i 100 let.

Útoky na civilisty

S Onodou nadále válčily pouze bludy v hlavě. Po několika letech skrývání se rozhodl škodit místním zemědělcům a rybářům, které měl za špiony převlečené za domorodce.

Onoda společně se svojí jednotkou tak vraždil místní obyvatele a vypaloval pole s rýží. Celkově si jeho oddanost, nedůvěra a paranoia vyžádala na 30 životů. Filipínci i Japonci se marně pokoušeli přesvědčovat nadále. Do džungle nosili denní tisk, aby bylo jasno, že svět žije v etapě po ukončené druhé světové válce.

Konec?

Všechny pokusy pokládal Onoda jako laciný trik. Když nakonec zůstal v džungli sám, konečně se po 29 letech začal příběh lámat ke svému konci. Mladík Norio Suzuki vyhledal v džungli Onodu a zeptal se ho, čím by ho mohli přesvědčit o konci války.

Onoda by se dle svých slov vzdal pouze ve chvíli, kdyby za ním přijel jeho bývalý velitel major Taniguči, který mu dá potřebný rozkaz, aby ukončil svou bojovou misi.

Stalo se tak. Major byl vyhledán, oblečen do staré uniformy a celý bláznivý příběh byl u konce. Onoda konečně uvěřil. Ten se do Japonska vrátil jako živoucí legenda. Za své vraždy byl omilosrdněn a sám se dožil neuvěřitelných 91 let.