Marshallův plán byl program ministra zahraničí George Marshalla, v jehož rámci vydaly Spojené státy Evropě na 12 miliard dolarů – a to ve formě strojů, zboží, potravin nebo materiálů. Součástí byly také přímé platby a investice. Dodnes se plán označuje jako úspěšný krok, který stimuloval americkou ekonomiku a založil nové trhy. Státy sovětského bloku se ho ale neúčastnily – a to včetně Československa, ačkoliv původně o něj mělo zájem.
Situace po druhé světové válce
Situace v Evropě po skončení druhé světové války byla katastrofální. O dva roky později se kontinent potýkal nejen s nedostatkem nerostných surovin, ale také s extrémním suchem, které decimovalo úrodu. Otázka Německa zůstávala nedořešená a dočasná správa okupačních zón státy začínala vyčerpávat.
Navíc se roku 1947 potvrdilo, co už si dlouho všichni mysleli – Stalin neměl zájem na tom, aby se Německo postavilo na vlastní nohy. Konference v Moskvě se tehdy účastnil také nově jmenovaný ministr zahraničních věcí George Marshall.
Projev George Marshalla na Hardvardu
Tehdy sice konference skončila bezvýsledně, důležité však nakonec bylo právě to, že byl Marshall tímto nezdarem zklamaný a dospěl k závěru, že se USA musí chopit inciativy i za cenu toho, že Německo zůstane rozdělené. Povolal bývalého velvyslance USA v SSSR George Kennana a posadil ho do čela nově vzniklého Úřadu pro politické plánování. To, co v té době představovali světu, byly jen dílčí návrhy. Kennan byl však přesvědčený, že obnova Evropy již nesnese dalšího odkladu a je nutné překvapit SSSR rychlou akcí. Už tehdy se zaměřoval spíše na západní země, se střední či východní Evropou moc nepočítal.
Pro svůj první veřejný projev si tehdy Marshall vybral příležitost, kdy mu na Harvardu předávali čestný doktorát. Tato chvíle mu však nebyla příliš nakloněna. Přesvědčit lid, že se na daních odrazí nutnost pomoci Evropě v době, kdy Američané toužili spíše po izolaci, a dráždit Sovětský svaz jen chvíli po vyhlášení Trumanovy doktríny, to se tehdy nehodilo. Marshall tak neustále opakoval, že se jedná o pomoc, že nebojuje proti žádné změně, že mu záleží na vymýcení chudoby, hladu, zoufalství a chaosu.
Věděl, že jde o zadržování komunismu?
Pravdou je, že už tehdy věděl – a nemohl to přiznat – že jde jen o další krok k zadržování komunismu v Evropě, a že se s rozdělením evropského kontinentu vlastně počítá – jde jen o to, jaký kus si kdo odkrojí. Kennan byl přesvědčený, že taková pomoc musí vzejít z evropských států. A nemýlil se.
Ke kormidlu ihned přispěchala Velká Británie v čele s ministrem zahraničních věcí Ernestem Bevinem. Obě země pak vyrozuměly Sovětský svaz a žádaly o poradu – k jejich překvapení ministr Molotov přislíbil účast, jen ale o pár dní později. Tehdejší moskevský tisk byl k takovému setkání značně skeptický. Psali o tom, že jde o zástěrku pro Trumanovu doktrínu.
Pozvání na Pařížskou konferenci
Tou dobou si ještě Británie myslela, že najde se SSSR společné slovo. Na rozdíl od Francie, pro kterou byly jakékoliv mírové rozhovory ztrátou času. Není překvapením, že Molotov nakonec konferenci na žádost Moskvy předčasně opustil. Když se Sovětský svaz vyřadil z dalších jednání, dostalo 22 zemí (vyjma Španělska) pozvánku na Pařížskou konferenci.
Francie se už tehdy bála, že ztrácí státy východní a střední Evropy. To se ukázalo jako dost pravděpodobné, když 9. července odmítlo Bulharsko, Polsko, Rumunsko, Jugoslávie a následně o den později i Československo.
Jaký byl postoj Čechoslováků k Marshallovu plánu?
V době, kdy byly hořké vzpomínky na Mnichovskou dohodu ještě stále živé, se Československo západních mocností bálo. Zároveň je ale třeba si uvědomit, že tehdejší československý obchod závisel z cca 81 % na západních státech, se Sovětským svazem se jednalo o mizivou část. Potřebovali jsme dolarovou injekci, neexistoval důvod, proč tuto nabídku nepřijmout. Ministr Masaryk ještě v půli června tvrdil, že se Československo zúčastní, pokud půjde jen o věc hospodářskou, a nikoliv politickou.
Skoro se zdá, že takové prohlášení reflektovalo tehdejší postoj sovětského tisku. Následně vyjádřil SSSR své stanovisko, že pokud se Československo k programu připojí, bude to bráno jako nepřátelské gesto. Všechny spojené státy přece také odmítly…
Ačkoliv českoslovenští představitelé argumentovali závislostí země na obchodu se Západem, Sovětský svaz přislíbil zvýšit poptávku po československém zboží. Následující den prezident Beneš odvolal účast své země na Pařížské konferenci. A tak Československo pomoc USA nikdy nepřijalo. A zbývalo mu jen pár okamžiků, než upadlo pod mnohaletou nadvládu Sovětského svazu.
Zdroj: Český rozhlas, Karel Krátký – Marshallův plán, wikipedia.org, redakce
