Herec Josef Hlinomaz: Problémy s vdanou milenkou i milencem vlastní ženy řešil hodně svérázně

Josef Hlinomaz ve snímku Zabil jsem Einsteina, pánové! z roku 1969
  |   osobnost

Herec Josef Hlinomaz si s předsudky nedělal žádné velké starosti. Muž, který mluvil i jednal tak, jak sám chtěl, miloval ženy – a bylo mu jedno, co si kdo pomyslí. A tak neváhal oplatit stejnou mincí milenci své ženy a vdanou milenku přijmout do domácnosti i s jejím manželem. 

Tenhle herec sice nebyl žádným prvoplánovým krasavcem, ale charisma, které z něj doslova sálalo, z něj dělalo zajímavého muže. Navíc byl z umělecké branže, což mu také dodávalo na zajímavosti. Není tak divu, že neměl nouzi o ženy, které byly navíc – hned po dobrém jídle – jeho velkou láskou. A protože si s milostnými vztahy nedělal velké problémy, kolovaly o něm, a to nejen v Praze, hodně zajímavé historky. Pravdivé historky… 

Jídlo a ženy

Josef Hlinomaz se sice oženil jen jednou, ale to vůbec neznamená, že by se také jen jednou zamiloval. Z vyprávění jeho kolegů a také Michala Herzána, který o herci sepsal celou knihu, je zřejmé, že si Josef Hlinomaz rozhodně neodpíral nic ani v jídle, ani v lásce. Jeho kouzlu svého času podlehla dokonce i tehdy ještě mladá Helena Růžičková. A jak sama potvrdila, jejich krátká láska nezůstala jen platonickou. Tehdy, v roce 1971, se natáčel film Psi a lidé, kde oba umělci hráli. O dvaadvacet let mladší Helena Růžičková načas podlehla kouzlu svérázného a nezkrotitelného staršího herce a na tyhle pletky vzpomínala do konce svého života. Určitě však nebyla sama. 

Rozvod neznamenal konec lásky

I když měl více milenek, kterým říkal kamarádky, ženatý byl jen jednou, a to s dcerou příbramského řezníka. Brzy přišel na to, že věrnost není jen jeho slabou stránkou. Nepatřila totiž ani do výbavy jeho ženy. A tak po jednom načapání manželky in flagranti s milencem došlo na rozvod. To ale herci a malíři tak docela nestačilo, takže se rozhodl, že svému soku v lásce, který mu odloudil milovanou ženu, ukáže, zač je toho loket. Svoji tehdy již exmanželku vlastně stále miloval, a tak mu nedělalo nejmenší problémy se s ní znovu sblížit. To už dávno žila právě s oním milencem. Situace se obrátila a bývalá paní Hlinomazová pro změnu zahýbala svému tehdejšímu partnerovi s minulým manželem. Pomsta to byla vymyšlená opravdu dobře a podle mnohých přesně podle povahy Josefa Hlinomaze. 

Z jakých filmů můžeme znát Josefa Hlinomaze?
Hrál třeba v komediích Zítra to roztočíme, drahoušku...!, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Zabil jsem Einsteina, pánové, Úplně beznadějný případ i v desítkách dalších. Často šlo sice o menší, ale nezapomenutelné role...

Vdaná milenka? Žádný problém

Ani tím ale jeho milostné eskapády nekončily. Když se totiž zamiloval do vdané Magdy Kalichové, která tehdy pracovala na Barrandově, byl už dávno známým hercem a hlavně uznávaným malířem, který si mohl pořídit obrovskou vilu na prestižní pražské adrese. Žil v ní ale sám, a tak se mu hodila společnost. Jenomže co s manželem své milenky? Nesměl by to být právě Josef Hlinomaz, aby si s takovou „maličkostí“ dělal sebemenší problémy. Vila přece byla dost velká pro všechny tři. Zdá se to nemožné? Pro nás, obyčejné smrtelníky svázané mnoha pravidly, asi ano. Ale pro muže, který se rozhodl neodepřít si v životě téměř nic z toho, po čem toužil, nešlo o nepřekonatelnou záležitost. Jistě měl velké štěstí i v tom, že manžel jeho milenky mnoho nenamítal. A tak vytvořili zajímavé společenství, v němž se umělec staral o peníze, Magda o domácnost a její manžel byl pasován do role jakéhosi domovníka. Pokud to skutečně tak všem vyhovovalo, asi bychom proti tomu neměli nic namítat. 

Konec u milovaného moře

I když Josefa Hlinomaze známe hlavně z menších filmových rolí, které díky jeho vizáži i povaze mívaly mnohdy spíš charakter padouchů, zvláště za hranicemi tehdejšího Československa byly známé a ceněné hlavně jeho obrazy. Snad i proto se po šedesátce věnoval hlavně malování a hereckou profesi pověsil na hřebík. Nemohl ale tušit, že jde o závěr jeho života. Problémy se srdcem jej dostihly na dovolené u moře ve Splitu, kam odjel se svými přáteli i přes zákaz lékařů. Jednoho dne si došel zaplavat, naobědval se, vykouřil doutník a odešel si odpočinout. Usnul a už se nikdy neprobudil. Zemřel u svého milovaného moře… 

Zdroj: webarchivcsfd, wikipedie

KAM DÁL: Životní tragédie bouřliváka Pavla Landovského: Se životem na vozíku se nikdy nesmířil