Mocný guru nespokojených dezolátů a naivních lidiček z Václaváku. Jindřich Rajchl dokázal hodně za relativně krátkou dobu. Získal moc nad davem. Jeho hnutí PRO 2022 dosáhlo na 3 procenta volebních preferencí. To znamená, že by si po volbách přišel díky příspěvku ke slušným penězům. Navíc dál „krade“ příznivce Okamurovi (SPD „jen“ 8 procent). Na ultrapravicové scéně začíná být pořádně těsno. SPD se přitom proti Rajchlovi jeví jako mírný beránek. Navíc Babišovo ANO se také stáčí tímto směrem.
V každém případě Rajchl v české politice našel prázdné místečko a to beze zbytku vyplnil. Už má potenciál své ovečky „prodat“, pokud mu někdo zaplatí za to, že se stáhne, případně bude pracovat ve prospěch někoho jiného. Lidi ho obdivují. Má následovníky, kteří by za ním šli i do pekla. Ať řekne cokoli, pro své přívržence zůstane Bohem. Není to náhoda, Rajchl to už dokázal několikrát zopakovat. A nejde jen o sociální sítě, kde je hrdinou každý děda z Horní Dolní. Tady jde reálně do tuhého.
Vítězství nad lží a nenávistí
V čem je tedy jeho kouzlo? Je brilantní řečník. Když ho srovnáte třeba s Andrejem Babišem, tak... To vlastně nejde, pardon. Slovenský podnikatel neudrží linku, neudrží emoce na uzdě. Popírá sám sebe, své výroky. Vlastně všechno. Rajchl je pravým opakem. Navíc svou řeč zahaluje do líbivého obalu pravdy a lásky, která přece musí zvítězit nad lží a nenávistí. Může vám to připadat padlé na hlavu, ale přesně tak to je.
Přivlastnil si myšlenku Václava Havla takovým způsobem, až se vám tají dech. Faktem je, že si tyhle dva nespletete, nejsou si podobní. Každopádně je jedno, jestli Rajchla milujete, nebo nenávidíte. Když při slově „láska“ řve jako raněný tur a tváří se jako brácha Josepha Goebbelse, máte husí kůži po těle. Když máte všech pět pohromadě, tak si zase říkáte – sakra, tady jde fakt do tuhého. Tohle už tady v minulosti bylo.
Jeho řeč má koule
Jak už bylo napsáno, Rajchl má řečnický talent. To, co chce říct, řekne přesně tak, jak zamýšlel. V žádném případě to není jen tak halabala. Je při tom velmi produktivní. Hovoří a udeří. Bum, bum, bum. Příprava a zase – bum, bum, bum! Jeho řeč se skládá z krátkých odstavců. Ty jsou extrémně úderné. Posluchač se nenudí, nemá na to čas. Vždy, když skončí pasáž, nechá davu prostor se vyřvat. A začne znovu – jako přes kopírák.
Dovedně totiž střídá naštvání a lichotky. Nejprve lidi vybudí, navodí pocit rozhořčení. Například ukazováním na „prohřešky“ vlády či na válku na Ukrajině. Za pár sekund ale otočí a podmaní si dav lichotkami. Řekne jim, že jen díky nim to zvládneme, že oni jsou Česká republika. Není to nic, co by Rajchl vymyslel. Babiš, Okamura a další populisté podobný styl využívají dnes a denně. Ale Rajchl ho dovedl k dokonalosti, vyšperkoval.
Můžete si stokrát říkat, že to nebude fungovat. Že vás nezblbne. Ale když stojíte pod pódiem a vidíte, jak mu od úst stříkají sliny, jak je kdykoli připraven označit kohokoli za nepřítele, pokud se to bude hodit do jeho hry, tak si říkáte – do háje, tady jde fakt do tuhého. Kde už jsem to jen viděl?
Rvi se, nebo vypadni
Když Rajchl skončí, pro mručící dav všechno v podstatě začíná. Přinejlepším mají lidé v hlavě zmatek, jsou nahlodáni. Ale jelikož na Václaváku se schází téměř výhradně Rajchlovo publikum, tak si spíš opakují to, co bylo řečeno, a ubezpečují se, že se svým guru souzní. V tu chvíli je jim všechno jedno. Kdyby dostali pokyn házet dlažební kostky na obchody, udělají to. Protože jsou vlastenci, kteří jsou momentálně přesvědčeni o tom, že přesně to je vlastenecké. Jdou domů s pocitem nenávisti. A neviny.
Drtivé většině jeho dnešních obdivovatelů zbydou dříve či později jen oči pro pláč. Božský Jindra tu totiž není pro ně, ale pro sebe. Je rváč, bojovník a velký prospěchář. Nějaký mír je mu šumák. Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Kdo to nedokáže a nebude se rvát jako on, zůstane použitý a odkopnutý. A nakonec si stejně bude říkat – kurňa, fakt šlo do tuhého. Už ale bude pozdě.
KAM DÁL: Seš dementní hovado, co má místo mozku lečo a sra*ky. Můžeme demonstranty „proti bídě“ nazývat primitivy?
